Historie

 

ALMANACH

SK BYSTŘICE n. P.

1936 - 2006

Motto:

„Dej fotbalistovi míč a má zábavu na jeden den.

Nauč ho mít kopanou rád a má zábavu na celý život.“

(Upravené čínské přísloví)

1. ÚVOD

Kopaná. Mnozí říkají, že je to nejkrásnější hra na světě. Jedněm přináší radost z pohybu, jiným radost z pohledu. Snad každý v mládí měl nutkání kopat do předmětů, které leží na zemi. Některým to zůstalo. Mnozí si vybrali kopanou za trvalé zaměstnání, jiní jenom za chvilkovou zábavu. Jsou lidé, kteří kopáním do míče vydělali miliony, ale jsou také takoví, kteří za tutéž činnost nikdy nebrali ani haléř. Jsou také lidé, kteří nikdy nekopli do míče, a přesto na kopané vydělali právě tak velké peníze jako hráči. A je skupina jiných, kteří podnikáním v kopané přišli na mizinu. Je to prostě hra obrovských protikladů.

Čím je tak přitažlivá? Vymezeným časem hry? Jiné hry trvají déle a nejsou tak populární. Vymezeným prostorem? Jsou i větší hřiště na jiné sporty. Povrchem? Hraje se na obyčejné zelené trávě, která je pro většinu lidí plevelem. Míčem? Vždyť je to jenom kus kůže (dříve), nyní směs nejrůznějších hmot vytvarovaná do koule. Pravidly? Ta se považují za nejkonzervativnější ze všech známých her a jenom pozvolna a po malých kouscích se měnila. A vidíte, co do popularity nemá kopaná ve světě sobě rovný sport. Týden co týden vybíhají na konec víkendu (a mnohdy i uprostřed týdne) miliony fotbalistů ke svým zápasům. Na ně se chodí dívat další stamiliony diváků. A to nepočítám další stamiliony hráčů od batolat po kmety, kteří hrají jenom pro sebe a pro svou zábavu, ale mnohdy o to častěji.

Řekl bych, že přitažlivost kopané je dána hrou samou. Po hřišti se pohybuje na každé straně vymezený počet hráčů, většinou pestře, ale rozdílně barevně ustrojených. Mezi nimi létá kulatý nesmysl, jak mnozí nazývají míč. Ale ta hra sama - chvílemi pomaloučká, rozvážná, přelévá se zvolna z jedné strany na druhou, aby najednou zrychlila jako závodní auto v bleskurychlou akci tu po jedné, tu po druhé straně hřiště. A potom ti nádherní brankáři. Jsou oblečeni jinak než hráči, aby o to více vynikli. Jsou neuvěřitelně mrštní, dovedou zachytit míč v nejneuvěřitelnějších pozicích, dovedou jej vystrčit konečky prstů nad břevno nebo vedle tyče a tím pokazit radost střelcům. A propos, ta radost - není snad větších variací na téma vstřelená branka než ve fotbale. Nejrůznější výskoky s máváním rukou, tady zase tanečky kolem rohového praporku, jindy úprk za diváky, někde valná hromada na střelcovi a téměř vždy je to doprovázeno hromovým řevem diváků - góóól !

A ti diváci. Hned se na nich pozná, komu fandí. Jsou vybaveni pomůckami k povzbuzování a ty vydávají neuvěřitelné zvuky. Jsou pomalováni v klubových nebo národních barvách v obličeji a často
i na jiných částech těla. Dovedou doprovázet svůj milovaný tým až na konec světa a dát poslední peníz za vstupenku na zápas. Dovedou se i poprat za svoje barvy se soupeřovým příznivcem. A dovedou přenášet svoje fandění i na svoje potomky a vést je k lásce ke kopané.

Jsou v kopané velkokluby, které psaly a píší světovou, evropskou, českou nebo místní kroniku kopané. Mnohé to dotáhly ke světovému věhlasu a ví o nich i ten poslední fanda. Ale jsou kluby, které nikdy nepsaly jinou historii než místní nebo blízkého okolí. Takovým jedním obyčejným klubem je současný SK Bystřice. Měl řadu jiných názvů, ale k tomu se postupně dostaneme. I já měl tu čest, že jsem několik let hájil barvy kopané v Bystřici.

Je jistě smutné, že k různým výročím bystřické kopané nikdy nikdo nevydal souhrnný materiál, který by zmapoval celou tu dlouhou dobu od založení prvního klubu. Pokusím se o to nyní já ve spolupráci s pamětníky, kteří úzkostlivě schraňují výstřižky, fotografie a jiné památky na časy, kdy sami hrávali nebo prostě byli přítomni. Pojďme tedy odkrýt tu zašlou historii a podívejme se, jak to vlastně všechno v historii kopané v Bystřici bylo.....

Vladimír Beran

2. Z historie vzniku kopané

Kdy a kde vlastně vznikla kopaná? Je kolébkou Anglie, Itálie, Francie? Nebo pochází ze starého Řecka nebo Říma? Anebo kopali do míče dávno předtím Egypťané, Peršané, Číňani nebo Inkové či Aztéci? Všichni mohou říci, že byli při zrodu fotbalu a mají na toto tvrzení plné právo.

Doklady o vzniku míčových her nacházíme už v dávném starověku. Nejstarším obrazem míče je zřejmě vlysová kresba v chrámu egyptského Karnaku - její věk se odhaduje na téměř čtyři tisíce roků. O velké oblibě míče u starých Egypťanů svědčí i další obrazy - hlavně na stěnách hrobek v Beni-Hassaně, Sakaře a jinde. Tisíce roků nepřečkaly jenom obrazy míče, ale i samotné míče, které se našly v hrobkách v Memphisu a jsou vyrobené z kůže nebo hlíny. Bojový způsob života těchto dospělých obyvatel vedl spíše k individuálním projevům tělesné zdatosti - k běhu a k zápasu, ale vrozená hravost mádeže vedla spíše k míčovým hrám.. Čínský panovník Huan-Ti prý už v roce 2679 před naším letopočtem poznal význam míčových her pro zdatnost vojáků, a proto horlivě rozšiřoval hru nazvanou ts“ uh-kúh. Její pravidla se nedochovala, ale ve staré básni je zmínka o tom, že míč byl kožený, vyplněný peřím nebo srstí
a hrálo se rukama i nohama.

Také staří Řekové hrávali míčové hry. Hra nazývaná episkyros se považuje za předchůdce ragby-fotbalu. Každá strana se snažila dostat míč za soupeřovu obrannou čáru, komu se to podařilo - ten vyhrál. Římská obměna míčové hry - harpastum - se údajně dostala při tažení legií až na Kavkaz.

Ve středověku se nachází nejvíce zpráv o míčových hrách v Itálii, Francii a hlavně v Anglii. O anglické hře s názvem foot-ball se píše už v dějinách Londýna v roce 1175. Tato hra se hrála v ulicích měst a vesnic a byla masovou zábavou. Šlo obvykle o to, dostat míč do soupeřovy branky, kterou představovala městská brána. Na jedné straně hrálo několik set lidí. Docházelo ke škodám na majetku
a k mnoha úrazům, proto byla tato hra úředně zakazována. V Itálii byly velmi oblíbené míčové hry již v patnáctém století.

Dochovaly se záznamy o zápase v roce 1490 ve Florencii. Replika této hry se hraje dodnes každoročně na starobylém náměstí Pizza del Signori. Na každé straně je 27 hráčů - tři brankáři, čtyři obránci, pět záložníků a patnáct útočníků. Hrálo se s vycpaným míčem, nohama i rukama, ale míč se nesmí nosit. Branky neexistují, míč se soupeři snaží umístit za střed soupeřovy zadní čáry.

Nejvíce zmínek o kopané v tehdejších podobách se zachovalo
v Anglii, kde byla zábavou vojáků a prostého lidu. Velký zájem byl hlavně ve středověku a na začátku novověku.

Rozvoj této hry byl mírně zabrzděn v puritánském období sedmnáctého století.

Úroveň kultury a tím i tělesné kultury má vždy základ v ekonomických, výrobních a společenských vztazích každé společnosti. Velká Británie byla v osmnáctém století hospodářsky nejvyspělejší zemí světa. Tento ekonomický náskok před ostatními zeměmi se zobrazil i v rozvoji společnosti a také v rozvoji tělesné kultury. Tato země se stala kolébkou moderního sportu a sportovních her.

Na anglických školách se objevila kopaná už na začátku devatenáctého století. Nová hra se stala prostředkem buržoazní výchovy. První pravidla se vyvíjela podle podmínek, ve kterých se hrálo. Dá se říci, že co škola, to různá pravidla. Ve škole v Rugby se například mohlo hrát i rukama, soupeř mohl být sražen nebo dokonce podražen nohou. Kde hrozil vznik úrazu - především na menších hřištích - byla pravidla přísnější. První obecná pravidla pocházejí z roku 1848, ale jejich text není k dispozici. Na jejich základě vypracoval pravidla uppinghamský rektor Thring v roce 1862. To jsou nejstarší dochovaná pravidla.

V roce 1855 vznikl první sportovní klub na světě Sheffield Club. Ale pořád přetrvávala snaha hrát také rukama. Jedni byli pro, jiní zase proti hře rukama. 26. října 1863 se sešli v Londýně zástupci škol a klubů a založili první fotbalový svaz na světě Fotball Association. Prvním předsedou se stal A. Pemper. Postupně převládl názor, že hrát rukama není možné s výjimkou brankáře.

V roce 1872 se hrál v Glasgowě první mezinárodní zápas Skotsko - Anglie. Skončil bez branek. Hrálo 11 hráčů na obou stranách a dá se říci, že se hrálo téměř již podle dnešních pravidel. Z Velké Británie není do Evropy daleko a fotbal přecházel postupně přes Holandsko, Německo a Švýcarsko do střední Evropy a do dalších evropských zemí a tím také do tehdejšího Rakouska-Uherska, jehož jsme byli součástí. První oficiální zápas se hrál v Roudnici 15. srpna 1892 a ten je považován za počátek moderního fotbalu na našem území.

3. 70 let kopané v Bystřici

3.1 Založení oddílu kopané v Bystřici

Stanovit přesné datum prvního kopnutí nebo pravidelného kopání do míče v Bystřici není možné a už asi nikdy ani nebude. Pamětníci dávno nejsou mezi námi a zápisy v kronikách se o kopané příliš nezmiňují. Musíme proto vyjít z obecné situace v našich zemích.

Především je nutné se zmínit o organizacích Sokol a Orel. Tato dvě seskupení členů byla vytvořena v Čechách již ve druhé polovině 19. století a hned poutala velkou pozornost svým zaměřením. Sportovní činnost přitahovala zájemce hlavně ve městech. Na vesnici, kde stále ještě převažovala namáhavá a dlouhodenní zemědělská práce, se dostávala později. Až prakticky na přelomu století dochází k rozvoji sportovních organizací a jejich hromadnějšímu zakládání také na vesnicích. Zaměření ale nebylo v žádném případě na herní činnost - převládalo cvičení na nářadí, šplh a úpolové sporty jako šerm a box.

Míč se do tehdy malých cvičebních prostor dostával jenom velmi zvolna a sporadicky.

Teprve mezi válkami je cítit větší prostor pro míčové hry, i když statické cvičení na nářadí a silové prvky stále převládají. Ke konci třicátých let již ale popularita míčových her, a tím i kopané, vzrůstá a je budováno více hřišť na kopanou a jsou zakládána nová mužstva tohoto sportu. Většinou jde o odbory tehdy velmi populární Sokol.

Dnem založení oddílu kopané v Bystřici se stal 26. prosinec l936. Toho dne se uskutečnila schůze zájemců o fotbal a byl slavnostně založen oddíl SK Bystřice n.P. Zachovalo se i několik jmen prvních a tím zakládajících členů - pánové JUDr Fuksík, Andrle, Fesl, Korbička, Stoklasa, Nekvasil, Sedmera. Prvním předsedou oddílu se stal JUDr Fuksík a jednatelem byl zvolen pan Andrle. Hned na začátku roku 1937 bylo dohodnuto několik zápasů se skupinami zájemců
o kopanou v okolí (jen tak je možno je nazvat, nebyli organizováni). Hrací plocha byla menší než současné rozměry fotbalových hřišť - měla velikost 80x45 metrů. V této době se na ní hrálo jenom
v počtu hráčů 9 na 9. O kopanou byl poměrně velký divácký zájem, tyto zápasy sledoval slušný počet diváků.

Možná tyto přátelské zápasy byly prvním impulsem pro snahu zapojit se do organizovaných soutěží, tyto byly organizovány v rámci krajského vedení tehdejší Bradovy župy. V roce 1938 byli zaregistrováni první hráči: Fesl, Korbička, Stoklasa, Sedmera, Mikše, Švejcara, Hora, Slouka, Novotný, Velen, Šperlink, později - Okáč, Chládek, Blaha, Dvořák, Skalník, Hanuš, Bouček Ant. Tato jména jsou jmény prvních průkopníků fotbalu v Bystřici. Byli to velcí obětavci. Velkou část přípravy hřiště nesli na svých bedrech a to většinou tuto činnost prováděli až po skončení svého zaměstnání. Také veškeré náklady na oblečení a vybavení si hradili sami a navíc se museli podílet i na dopravě na zápasy po okolí. Ve srovnání s dnešními „profesionály“, na něž si mnozí hráči pouze hrají, to byli neskuteční obětavci. Je třeba se před jejich odhodláním sklonit a vážit si jejich nesporného podílu na založení kopané v našem městě.

3.2 Počátky organizované kopané

Jak již bylo řečeno tito obětaví „pionýři“ kopané v Bystřici neměli na růžích ustláno. Uvědomme si, jaká byla ne konci třicátých let minulého století situace ve společnosti po Mnichovu, jaká byla navíc situace na tehdy poměrně chudém venkově. Hlavním cílem mnoha rodin byl boj o přežití a jakékoliv náklady navíc byly pečlivě zvažovány. Tím více vyniká obětavost těchto mužů, kteří neváhali vynaložit prostředky na ošacení a obutí na kopanou. A navíc ještě mnohdy na úkor práce ve vlastním hospodářství věnovat čas tréninku a zápasům..

Určitým zlomem ve vývoji kopané v Bystřici byl příchod hráče Ludvíka Hanuše z Moravské Slávie Brno. Tento hráč se zkušenostmi z celé Evropy, kterou se Slávií zcestoval, přinesl značné posílení kvality mužstva. Stal se zaměstnancem Berní správy v Bystřici
a fotbalově působil v naší oblasti nejprve v Novém Městě na Mo-ravě.

Na podzim roku 1939 přestoupil Ludvík Hanuš do Bystřice a hned se stal velkou oporou. Společně s ním přišel i Antonín Bouček.

V této době utrpěl klub velkou ztrátu. Po vleklém onemocnění zemřel předseda JUDr Fuksík. Do čela byl zvolen pan Eduard Velen, který byl místním hoteliérem. Jako trenér pracoval pan Grúnwald, ředitel místní Učňovské školy a hospodář byl pan Viktor Krábek.

Na podzim roku 1940 došlo k velkému rozšíření členské základny, především o mládež. V té době uvádí kronikář počet členů 223!!! Mužstvo mužů hrálo III. třídu Západomoravské župy Bradovy. Například v soutěžním roce 1941-2 byly do této skupiny zařazeny tyto kluby:

SK Bystřice n.P., Nové Město, Žďár nad Sázavou, Nedvědice, Doubravník, Štěpánov nad Svratkou, Drásov, Čebín, Dolní Loučky, Lažánky, Deblín a Lomnice. Sestavu tehdejšího mužstva mužů tvořili - Skalník, Svačina, Okáč, Brožek, Trubák, Hutař, Novotný J., Bouček Al., Hanuš, Šmatera, Kunický. Náhradníci: Hruban, Chládek, Velen Z., Šperlink L., Mašík, Neubauer.

Dorost trénoval pan Soukal a k dispozici bylo celkem 24!!! hráčů (v porovnání se současností vysokánské číslo): Svitavský, Dvořák Sl., Dvořák St., Neděla Fr., Neděla O., Babáček, Blaha, Hamřík, Macháček, Matoušek, Březka A., Krodráf, Svoboda, Jindra, Rumler, Prášil (oba z Rozsoch), Durda A., Durda M., Nekvasil, Fesl, Novotný, Bouček A., Uršler, Ptáček, Vic. Dorost hrával svoje soutěže jako předzápas utkání mužů. Hrál dobře a jeho výsledky byly uspokojivé - např. v ročníku 1941-2 se umístil na třetím místě.

Pravidelná účast v soutěžích pokračovala i ve válečných letech a taktéž v letech hned po osvobození naší republiky. Například v ročníku 1945-6 hráli muži Bystřice soutěž III. třídy brněnského okrsku, kde hrálo celkem 12 mužstev a mužstvo obsadilo celkově 6. místo, což bylo hodnoceno jako úspěch.

V tomto období byly velmi populární pohárové turnaje, které se hrály v letní přestávce. První zmínka je z roku 1940, kdy se hrál v srpnu turnaj o pohár JUDr Horáka. Zúčastnila se celkem 4 mužstva - SK Bystřice, Nedvědice, Doubravník a Štěpánov. Domácí Bystřice turnaj vyhrála a pohár předal pan Horák kapitánu Hanušovi.

Další zajímavý turnaj „Horácký pohár“ se hrál v létě roku 1943. Zapojilo se celkem 6 mužstev: Nové Město, Nedvědice, Štěpánov, Přibyslav, Doubravník a Bystřice.

Hrálo se systémem každý s každým a v průběhu tří týdnů dospěla soutěž do finálové fáze. Na prvních dvou místech byla současně s Bystřicí
i Nedvědice a oba celky měly stejný počet bodů a stejné skóre. Losovalo se tedy o domácí hřiště pro rozhodující zápas a los vyhrála Nedvědice. Na zápas se jelo vlakem a mužstvo doprovázelo mnoho fanoušků. Zápas byl hrán dle pamětníků zpočátku velmi opatrně na obou stranách. Později se přece jenom hra rozvinula. Takto na zápas vzpomíná tehdejší hráč pan Josef Krondráf:

„V prvním poločase se hra střídala od jednoho pokutového území ke druhému, ale branka nepadla ani na jedné straně. Po změně stran domácí přitvrdili hru, ale přišel pro ně trest v podobě přímého kopu za sražení našeho útočníka na hranici pokutového území. Provedením byl pověřen hráč Hutař (zvaný Sumec) a po signálu rozhodčího skóroval mistrně umístěnou střelou přes zeď soupeře přesně do pravého rohu branky. Odezvou byla veliká radost mezi hráči a fanoušky.. Do konce utkání ještě zbývalo 15 minut, které byly pro naše hráče nesmírně trpké, neboť domácí se nechtěli smířit s porážkou. Dali do závěru veškeré síly, ale vyrovnat se jim už nepodařilo. Zápas tedy k velké radosti hráčů i diváků Bystřice skončil 1:0. Hned na hřišti převzal vítězný pohár - byl vysoký asi 40 centimetrů z broušeného skla modré barvy - kapitán hostí Hanuš za velké ovace našich příznivců.“

Veškerá tato činnost v době okupace byla přece jenom určitým způsobem blokovaná přítomností Němců na našem území. Po osvobození
v roce 1945 nastala mezi lidem velká euforie.

Veškerá činnost spolků a organizací dostala nový impuls. V národě nastala velká radost a začala i nová éra sportů. V Bystřici byl zorganizován velkolepý „Sportovní karneval“. Do něho se zapojili prakticky všichni členové oddílu a příznivci kopané. Za krásného letního počasí hned od rána vyhrávala na náměstí vojenská kapela z Brna. Odpoledne byl pořádán karnevalový průvod s alegorickými vozy a s mnoha maskami. Nálada byla velmi slavnostní. Po průvodu se konala taneční zábava v místní sokolovně - hrála opět vojenská kapela z Brna. Účast byla výtečná - prodalo se přes dva tisíce vstupenek. Všechny prostory sokolovny byly přeplněny
a zábava se protáhla až do rána. Výtěžek z této akce byl vynikající (vybralo se podle záznamů 200.000 Kčs) a tyto peníze byly použity na rozšíření hřiště, výstavbu kabin pro tři mužstva a rozhodčího (tehdy ze dřeva) včetně nástavby pro vysílací zařízení. Dále byly vybudovány lavičky pro diváky. Toto vše bylo zřízeno v neuvěřitelné době pouhých dvou měsíců. Při slavnostním zahájení hrálo mužstvo SK Bystřice se Zbrojovkou Brno. Ta se ukázala nad síly domácích a vyhrála v poměru 12:3.

Po této euforii po osvobození nastává přece jenom mírný pokles zájmu. Bylo to hodně ovlivněno odchodem mnoha hráčů na vojenskou základní službu a na studia. Mužstvo mužů bylo doplněno mnoha dorostenci - např. bratři Durdové, Jindra, Mareček, Krondráf, Navrátil, Blaha, Macháček, Bouček A. V ročníku 1945/46 byla Bystřice zařazena do III. třídy Brněnského okrsku, kde se utkala celkem s 11 soupeři - SK Nedvědice, SK Doubravník, SK Drásov, SK Čebín, SK Deblín, SK Lažánky, SK O.Bitýška, SK Štěpánov, SK Dolní Loučky, SK Řečkovice a SK Medlánky. Mužstvo skončilo na šestém místě a vzhledem k oslabení bylo toto umístění považováno za slušné. Soutěžní rok 1947/48 už nebyl ze strany Bystřice realizován pro nedostatek hráčů. Oddíl byl dán do klidu.

3.3 Léta postupného vzestupu

Tak už to ve sportu a v životě bývá, že po vzestupu následuje pád a po pádu postupný vzestup. Také v Bystřici se kolo dějin tak nějak zvrtlo a po slibném začátku v době válečné a těsně poválečné došlo k útlumu. Dokonce tak velkému, že byla činnost SK zastavena na tři roky. Ale hnutí, má-li dobré podhoubí, musí zase vyrazit na další vzestup.

V Bystřici se takto začalo od šedesátých let a postupný vzestup skončil až postupem do tehdejší I.A třídy. Nebyla to soutěž ledajaká - hrály tam i dnešní špičkové týmy - Jihlava (tehdy Spartak a Modeta), Třebíč (BOPO a Slavia), Žďár nad Sázavou a další. Probojovat se do takové soutěže nebylo lehké a byl to veliký úspěch. Ale pojďme pomalu a postupně.....

Po tříletém odmlčení - od roku 1947 do 1950 - opět ožily snahy o pravidelnou činnost oddílu kopané a o zařazení do pravidelné soutěže. Impuls k tomu dal především pan Josef Krondráf, který se vrátil stejně jako spousta jeho dřívějších spoluhráčů z vojenské prezenční služby na podzim roku 1949. V roce 1950 bylo provedeno sjednocení tělovýchovy ve státě a jednou z podmínek bylo také zaslání přihlášky na ústředí kopané ČOS do Prahy.

Přihlášce bylo vyhověno a vznikl tak oddíl kopané TJ Bystřice n.P. pod Jednotou Sokola Bystřice n.P. Téhož roku byl také zřízen Okresní národní výbor Bystřice n.P. Mužstvo TJ Bystřice n.P. bylo zařazeno do III. třídy Brněnského okrsku.

Situace však nebyla jednoduchá. Tříletá přestávka se výrazně projevila především na kvalitě hřiště a kabin. Bylo třeba upravit povrch hřiště a opravit kabiny. Také vlastní vybavení - dresy a kopačky - bylo v žalostném stavu. Vše se kvapem dávalo do pořádku, hodně pomohly manželky hráčů, především paní Krondráfová.

První mistrovský zápas se hrál v dubnu 1951 na hřišti v Bystřici a domácí v něm porazili tým TJ Požárníci Brno. Toho dne začala Bystřice opět svoji pravidelnou fotbalovou činnost. Pamětník pan Krondráf si ještě nyní i po více než padesáti letech vybaví přesnou sestavu :

Hašek

Navrátil Geračka

Blaha Hamřík Macháček

Krondráf Bouček Al. Nunvář Mareček Havelka

Mužstvo střídalo vítězství s porážkami a nakonec obsadilo šesté místo v tabulce.

Nebyl to bůhvíjaký úspěch, ale byl učiněn první krok k obnovení pravidelné činnosti a ke každoroční účasti v mistrovských zápasech. V tom je cenný přínos této party.

V dalších letech došlo ke dvěma podstatným organizačním změnám. V roce 1952 byl vytvořen Okresní výbor pro tělovýchovu v Bystřici a nově vytvořená komise pro řízení kopané v rámci okresu ustavila okresní soutěž v kopané, do níž byly zařazeny tyto týmy: TJ Bystřice n.P., Štěpánov, Nedvědice, Olešnice, Doubravník, Rozsochy. Nevýhodou byl malý počet mužstev, tím byla soutěž jenom krátkodobá
a hrálo se hodně přátelských zápasů. Další změnou bylo přejmenování mužstev podle zaměření: doprava - Dynamo, továrny - Spartak, tělovýchovné jednoty - TJ Sokol, policie - Rudá Hvězda. TJ Bystřice se tak změnila naDSO Dynamo Bystřice n.P. Volný čas
v červnu 1953 byl využit k pořádání turnaje okresních družstev, kterého se zúčastnily týmy: TJ Dynamo Bystřice, Rudá Hvězda Bystřice
a TJ Sokol Rozsochy. Turnaj vyhrálo TJ Dynamo po výhrách 4:0 na Rudou Hvězdou a 5:1 na TJ Sokol Rozsochy. Před tímto turnajem přestoupil z Tišnova pan Ladislav Špaček, který se stal velkou posilou týmu, hned na tomto turnaji byl nejlepším střelcem se čtyřmi brankami. Tehdejší sestava:

Cízl

Adam Navrátil,

Strachoň Blaha Zítka,

Krondráf Geračka Bouček Al Kubík Ostrnul,

Střídal Špaček za Strachoně.

Všimněme si tehdejšího rozestavení hráčů. Hrálo se systémem se dvěma obránci, třemi záložníky (ti se příliš nevraceli) a s pěti (!!!) útočníky. Byl to systém velmi ofenzívní a není divu, že padalo poměrně hodně branek.

Velkou posilou pro organizační stránku byl návrat pana Josefa Procházky z prezenční vojenské služby v závěru roku 1954. Hned se zapojil do práce ve výboru - byl zvolen jednatelem. Jeho vstupem do TJ začíná období postupného vzestupu bystřické kopané. Pan Procházka ale nebyl jen zdatným organizátorem, ale byl i platným hráčem.

Malý počet oddílů v okrese přinutil organizátory spojit se s okresem Tišnov a byla tím vytvořena jakási meziokresní soutěž. V roce 1954-55 v ní hrály :

Dynamo Bystřice n.P. Tatran Vír

Spartak Štěpánov Spartak Nedvědice

Spartak Doubravník Spartak Tišnov B

Sokol Deblín Sokol Lažánky

Sokol Čebín Sokol Chudčice

Sokol Osová Bitýška

Mužstvo se pohybovalo ve středu tabulky a nakonec skončilo na šestém místě.

Zleva: Mokrý, Ptáček, Blaha, Moučka, Geračka, Navrátil, Nunvář, Špaček, Blažek, Procházka, Maša.

Velkou změnou v organizaci kopané bylo vytvoření nového okresu Ždár na Sázavou a tím zrušení okresu Bystřice n.P. Byl také vytvořen Okresní výbor pro tělovýchovu a sport v novém okresním městě
a v něm sportovní komise pro kopanou. Tato se ujala řízení fotbalových soutěží a vzhledem k vzrůstajícímu počtu přihlášených mužstev byly vytvořeny okresní přebor a okresní soutěž nejen u mužů, ale
i u dorostu a žactva. Vítězové skupin získali právo na postup do krajských soutěží.

Od tohoto roku je tedy o jednu motivaci (postup do vyšší soutěže) více. Nutno říci, že od počátku šedesátých let se v Bystřici stupňovala snaha o to, hrát vyšší (tedy již krajskou) soutěž. V těchto letech se ukázala kvalita práce pana Josefa Procházky, který poctivě objížděl sousední hřiště a vytipovával si šikovné mladé hráče, které postupně Bystřice získávala do svých řad. Společně s nimi chtěl posílit mužstvo i o některé opory sousedních týmů, byť již starší. Tato snaha nebyla hned korunována úspěchem, týmy se bránily přijít o nejlepší hráče a opory, ale pan Procházka byl velmi obratný a ve svých jednáních téměř vždy úspěšný. Tato jeho snaha posílit tým Bystřice trvala až do poloviny šedesátých let. Postupně přišli do Bystřice například z Dolní Rožínky brankář Jiří Cimala, obránci Alois Trávníček a Zdeněk Brzek, dále střelec Jožka Cisár, útočník Ladislav Žák a později i mladý střelec Vladimír Beran. Z Nedvědice byl získán výtečný obránce Mirek Hutař a ze Štěpánova všestranný František Večeřa. Kvalita těchto příchodů se projevovala postupně a konečným výsledkem bylo první místo v okresním přeboru v roce 1964-65 s bilancí 18 zápasů, 14 vítězství, 2 remízy a pouze 2 porážky - celkem tedy 30 bodů. Skóre bylo výborné 73:21.

Cíl - tedy účast v krajských soutěžích - byl splněn beze zbytku. Ale zároveň s sebou tento úspěch přinášel i další úkoly. Bylo nutné rozšířit kádr mužstva, zajistit postupně náhradníky za stárnoucí opory, starat se o kvalitní mládež tak, aby jednou nahradila stávající hráče. Navíc účast v krajských soutěžích znamená, že hráči jsou více na očích větších mužstev a mohou být lákáni k přestupu do vyšších soutěží. A tak tomu bylo i v případě Bystřice. Nejlepší hráči odcházeli - František Večeřa do divizního ČKD Blansko, Alois Bouček do také divizní Sparty Praha B a Vladimír Beran dokonce do tehdy třetí nejvyšší celostátní soutěže - III. ligy - do KPS Brno. Odchody těchto hráčů přinášely nezanedbatelné posílení klubové pokladny, ale ukazovaly i příklad dalším mladým, že je možné dostat se i z venkovské kopané do vrcholového dění. A další vývoj ukázal, že příklady skutečně „táhnou“....

Po postupu do I.B třídy nastala celková fotbalová euforie. Tato se projevovala v mnoha oblastech. Jednak ve zvýšeném zájmu mládeže o kopanou ve městě. Do mužstev žáků přicházeli noví zájemci. V této době měla Bystřice po dvou týmech jak v dorostu, tak i v mladších
a starších žácích. Začala se formovat nová generace hráčů, která měla navázat na úspěchy hráčů tohoto období. Dalším krokem bylo zajištění finančních prostředků na činnost. Jedním z kroků bylo přejmenování mužstva na TJ Baník Bystřice. Rozhodlo se o tom na členské schůzi Sokola Bystřice na podzim roku 1965. Do TJ přibývalo hodně sportovců z Jáchymovských dolů na Dolní Rožínce, kteří ale bydleli převážně
v Bystřici. Dalším jevem vzestupu byl zvýšený divácký zájem o kopanou. Na domácí zápasy chodilo 300 až 500 diváků, pokud šlo o okresní derby i více. Například na jeden z prvních zápasů v I.B třídě v Novém Městě na Moravě v září 1965 přišlo celkem 600 diváků a z toho byla nejméně polovina z Bystřice. Zápas skončil po vyrovnaném průběhu nerozhodně 2:2, branky Bystřice dali Cisár a Adamec, oba z pokutových kopů. Mužům Bystřice se úvodní rok v I.B třídě celkem vydařil - obsadili celkově 6. místo s vyrovnaným skóre 9 vítězství a 8 porážek při 5 remízách. Zisk celkem 23 bodů byl slušný. Skóre 46:34 ukazuje, že mužstvo nehrálo nijak pasivně, ba právě naopak převládala útočná hra.

V dalších letech mužstvo pomalu dozrávalo. Nejen věkově, ale hlavně výkonnostně. Ti první, kteří bojovali o postup z okresního přeboru, pomalu končili a na jejich místa přicházeli další, jednak z jiných oddílů (přicházeli za prací do JD Dolní Rožínka), jednak talenty z dorostu. Takto se do mužstva postupně zapracovali Josef Rebenda z Kostic, Karel Brabec a Jaroslav Horákovský. Z dorostu přišli Josef Kubík, Mirek Nunvář a Slávek Nunvář, Ladislav Mičovský, bratři Olda a Rudolf Pivkovi, Petr Šebek a další. Rostla nová kvalita, mužstvo se posouvalo rok co rok výše a výše v tabulce I.B třídy a začalo se hovořit o možném dalším postupu - tentokráte již do I.A třídy. Tato soutěž vlastně v tomto období představovala nejvyšší soutěž v kraji a z ní se postupovalo už do divize. Jak již bylo řečeno, tuto soutěž hrála nejlepší mužstva tehdy Jihomoravského kraje a hrála se ve dvou skupinách. Mezi výkonností v I.Ba v I.A třídě byl velký rozdíl. I.A třídu hrály i rezervní týmy brněnských celků, například KPS Brno B. Zkušenosti těchto celků byly v úplně jiné oblasti než naše. Ale čas boje o postup do této kvality se přiblížil v závěru šedesátých let.......

3.4 První vrchol bystřické kopané

V předcházející části bylo popsáno období postupného přibližování
k prvnímu vrcholu kopané v Bystřici. Je to samozřejmě pomyslné přirovnání, nelze srovnávat nesrovnatelné. I. A třída nebyla cílem vysněným, ale přišla jako zákonitý vývoj při postupném vzrůstu péče o ko-panou v oblasti. Postup byl podmíněn i ekonomickým růstem oblasti
v souvislosti s rozvojem uranového průmyslu, se vzrůstem počtu obyvatel a tím se zvýšením počtu dětí a rozvojem školství. Také z těchto podmínek rostla kvalita hráčského kolektivu a také kvalita tréninkového procesu. Nárůst kvality se promítal i v jiných sportech v Bystřici - např. v odbíjené, basketbalu, šermu, stolním tenise a jiných. Důležité bylo i nové tréninkové zázemí pro zimní přípravu. V malých tělocvičnách starého typu bylo obtížné provádět kvalitní běžeckou přípravu. Nyní vyrostla tělocvična vedle nové školy na sídlišti II. a byla připravována výstavba tělocvičny vedle 1. základní školy. Fotbalisté, kteří dříve v zimě vůbec netrénovali nebo trénovali na sněhu, měli najednou možnost kvalitně pracovat ve vyhovujících prostorách. Rostla i kvalita trenérů, kteří si zvyšovali kvalifikaci skutečně odbornou přípravou. Dříve byla dostečnou kvalifikací trenéra jeho dosavadní fotbalová kariéra, nyní byla nahrazována soustavným studiem v kurzech.

Prvním znamením kvality bystřického mužstva bylo památné utkání soutěžního ročníku 1967/68 2. června 1968 ve Žďáře. Mužstvo domácích tenkráte vedlo v soutěži I.B třídy a mělo postup prakticky zajištěný. Hrálo se jenom o prestiž, ale přesto se hrálo o hodně. Zápas lze brát jako utkání o tehdejšího přeborníka okresu. Velký fanda žďárské kopané pan Karel Zlonický musel polknout hořkou pilulku v podobě porážky domácích. Přiznejme však, že tak učinil s nonšalantností zkušeného zpravodaje: Bystřice v tomto období pravidelně hrála o špici soutěže. Ale k boji o postup bylo třeba přece jenom něco navíc. Nestačilo zahrát jenom v některých prestižních utkáních se soupeři z okolí, ale podávat stabilní výkony po celý rok. V mužstvu, kde celá řada hráčů směnovala, bylo obtížné zajišťovat stoprocentní účast na trénincích. Teprve díky trpělivé práci trenérů pana Františka Filipa a Aloise Trávníčka se podařilo přesvědčit hráče o nutnosti pravidelné přípravy a hlavně díky panu Filipovi bylo možné i zajistit hráčům výměny směn na šachtách.

Vysočina 6.6.1968

Nebylo to právě jednoduché, když hráč po náročném tréninku
v podvečer ještě jel na noční směnu do práce. Ale většina hráčů nutnost tvrdé přípravy pochopila. A výsledky se dostavily.

V jarní části sezóny 1969/70 se Bystřice začala tlačit na čelo tabulky. Hlavním soupeřem v boji o postup byl celek Dukly Jihlava - mladý, rychlý a tvrdý tým, ale bez výrazných osobností s nevyrovnanými výsledky. Po 21. kole měla obě mužstva stejný počet bodů - 32. Zápas pravdy se hrál 31.5. v Bystřici. Výsledek byl jednoznačný - 5:0 pro Bystřici. Branky dali Suchý Mirek 2, Hutař Mirek, Rebenda Josef a Beran Vladimír po jedné. Čtyři kola před koncem soutěže měli bystřičtí tříbodový náskok a všechno ve svých rukách. A snažili se - v Třebíči vyhráli 5:1 (Žák 2, Havrda, Beran, Hutař), doma s Jemnicí 2:0 (Beran 2) a v Moravských Budějovicích 1:0. Tím bylo již před posledním kolem soutěže rozhodnuto o postupu do I.A třídy. Poprvé v historii bystřické kopané!

Poslední zápas hrála Bystřice 28. června doma s týmem Vladislavi. Měla to být oslava kopané a také byla. Bystřice vyhrála bezpečně 5:1 (Beran 3, Rebenda a Brabec po 1).

Když se tak podíváme na celou sezónu, nutno říci, že postup Bystřice byl naprosto zasloužený. Podařilo se vzácným způsobem sladit zkušenost starších hráčů s dravostí mládí. Na jedné straně zkušený brankář Jirka Cimala, stále platný obránce Zdeněk Brzek a nezapomenutelný střelec Jožka Cisár. Na druhé straně dravé a rychlé mládí Mirek Suchý, Ruda Pivko, střelec Vladimír Beran a technik Venca Havrda. Střední generaci reprezentovali obětaví obránci Josef Samek, Mirek Hutař, Jarda Horákovský, další excelentní střelec Josef Rebenda a ortodoxní pravák Laďa Žák. To byly hlavní opory, nelze ale zapomenout i na další hráče, kteří také k postupu přispěli - Josef Kubík, Bohouš Navrátil, Pavel Vágner, Slávek a Mirek Nunvářovi. O zázemí se starali obětavci Standa Fiala, Franta Filip, Lojza Trávníček, bratři Mašovi, Lojza Sedlák, manželé Pivkovi. Všichni tito
a jistě i celá řada dalších se zasloužila o tento veliký úspěch bystřické kopané (koho jsem nejmenoval, nechť odpustí, ale paměť je někdy krátká...).

Mužstvo sehrálo celkem 26 zápasů, z toho 20 vítězných při třech remízách a stejném počtu porážek. Moc rád na toto období vzpomínám. Hrálo se vždycky útočně, doma i venku a vždycky jedině na výhru. Nikdy nebyla naším cílem remíza. Útočili i krajní obránci, branky stříleli i obránci. Celkové skóre 87:31 o tom svědčí. Neuvěřitelný je průměr vstřelených branek na zápas - 3,3. Hráli jsme i takové výsledky jako 7:3. Hráli jsme pro pobavení diváka, pro góly, vždyť proto se fotbal hraje. Dá se říci, že to bylo nejlepší období tohoto hráčského kolektivu. A nutno říci, že diváci to měli rádi - průměrná návštěva doma se pohybovala kolem tří set lidí, na atraktivní zápasy jako derby chodilo i šest set diváků. Prostě fotbal táhl a bavil.

Následovala oslava postupu a poté již vystřízlivění. Bylo jasné, že se stávajícím kádrem hráčů bude udržení této třídy obtížné. Začaly úvahy o posílení mužstva a zlepšení kvality tréninkové přípravy.

Mnohé z tohoto se nepodařilo splnit. Nepřišli výše jmenovaní hráči, nezlepšila se práce ve výboru oddílu kopané, snad jenom hráči díky snaze některých funkcionářů měli lepší podmínky pro přípravu. Tedy lépe řečeno pro přehazování směn. Svoji náročnou práci si museli bez jakýchkoliv úlev na šachtě odvést. Situace před startem soutěžního ročníku 1970/71 tedy nebyla zrovna nejlepší.

3.5 Léta stagnace a sestupné výkonnosti

Je tvrdou skutečností, že dojde-li k vzestupu v nějaké činnosti, již cesta na vrchol s sebou přináší zápory, které se začnou dříve nebo později projevovat. Tak je tomu i v kopané a záleží jenom na charakteru mužstva, jak rychle se s tímto jevem vyrovná a jak rychle je tento pokles zastaven. Někdy je to období krátké, jindy, přidá-li se
i krize v okolí mužstva,je pokles dlouholetý a nezastavitelný. V Bystřici se nedostatky při posílení mužstva a v kádrové práci výboru oddílu projevily hned po postupu do I.A třídy. Ale nebyly to jenom tyto chyby. Ukázalo se, že útočné pojetí, se kterým mužstvo kralovalo
v nižší soutěži, je pro tuto třídu nevhodné. Zkušenější soupeři využívali našeho aktivního pojetí a ve většině zápasů rychlými kontry rozhodovali. Najednou byla obrana zranitelná, nemohla jenom útočit a na soustavné bránění nebyla připravena. Záložníci si většinou neporadili s osobní obranou soupeře a ta se hrála ve většině zápasů. Vyhlášení střelci v útoku byli odříznuti od gólových nahrávek záložníků a v boji jeden na jednoho se proti zkušeným obráncům neprosazovali. Navíc se mužstvu nevydařil vstup do soutěže a to na sebevědomí hráčů působilo špatně. Mužstvo bylo zvyklé více vyhrávat i doma i venku a najednou většinu zápasů prohrávalo. Své sehráli
i diváci, kteří dost rychle zapomněli na úspěchy v předchozím ročníku a na mužstvo začínali i neurvale pokřikovat. Velkou ztrátou byl také odchod některých hráčů - brankář Cimala ukončil činnost a mladíci „Bonďa“ Dospíšil a Tonda Tulis se teprve učili chytat tuto třídu za pochodu, činnost ukončil také „Šaňo“ Cisár - střelec a hlavně nesmírně zkušený hráč, odešel i střelec bezmála poloviny branek v I.B třídě Vladimír Beran do KPS Brno. Začali sice hrát mladí hráči z dorostu - talentovaní Petr Šebek, Olda Svoboda, Mirek Nunvář a Petr Liška, ale těm také chyběly zkušenosti. Bylo jistě velkou chybou, že dorost hrál stále jenom okresní přebor, zatímco dorostenci soupeřů našeho mužstva v I.A třídě hráli většinou župní soutěže nebo i divizi dorostu - Jihlava, Třebíč, Brno. Takže suma sumárum - s odstupem hodnoceno - bylo jasné, že malér v podobě sestupu je nevyhnutelný.....

A k sestupu došlo hned v další sezóně - tedy v roce 1971. Mužstvo v soutěži špatně odstartovalo, nedařilo se mu bodovat ani v domácím prostředí a na hřištích soupeře bylo zcela neškodné. Výše zmíněné nedostatky se projevily. Mužstvo zakončilo svoje roční působení v I.A třidě na posledním místě se ziskem pouhých devíti bodů. Odstup od dalších týmů byl velký. Některé porážky byly těsné, jakoby chybělo trochu štěstí, ale jiné byly drtivé, nejvyšší potom doma od BOPO Třebíč 0 :10. Hrálo se na těžkém zasněženém terénu ,ale ten měla obě družstva stejný. Hosté ovšem do čeho kopli, to skončilo v brance. Skončila úspěšná doba vzestupu bystřické kopané a začala doba sice jenom postupného, ale trvalého sestupu do nižších soutěží, která skončila pádem do okresního přeboru na konci tohoto mírně řečeno úpadku. Zpočátku se zdálo, že mužstvo je schopné bojovat hned v dalších soutěžních ročnících i o návrat do vyšší soutěže. Hned v další sezóně - v roce 1972 byla Bystřice na pěkném pátém místě s odstupem šesti bodů za postupujícím Doubravníkem. V sezóně 1972/73 byla dokonce třetí, ale s větším sedmibodovým odstupem za postupujícím, kterým bylo mužstvo Říčan. Ještě jednou se Bystřice probojovala do čela tabulky - v sezóně 1973/74 byla druhá za postupující Zbrojovkou C - odstup byl ale největší za tyto tři roky - 11 bodů.

V roce 1977 po skončení soutěže byl tým na desátém místě a odstup od sestupových míst byl jenom několikabodový, dá se říci, že začal zoufalý boj o záchranu v I.B třídě.

V soutěžním roce 1978/79 potom proběhla plánovaná změna
v krajských soutěžích, kdy do okresních přeborů sestupoval větší počet mužstev z konce tabulky. Bystřice byla sice na 11. místě, ale sestupovalo celkem 7 mužstev z této skupiny a společně a Velkým Meziříčím a Nedvědicí potkal tento smutný osud i muže z Bystřice.



 

Dalších dlouhých několik let trval úpadek bystřické kopané. Záblesk zlepšení se ukázal v letech 1981-3, kdy mužstvo postoupilo do I.B třídy a hrálo střídavě v prostějovské a brněnské skupině.
V těchto letech trénoval mužstvo pan Josef Rebenda. V roce 1983 opět sestoupilo do okresního přeboru. Snad nejníže byla Bystřice
v roce 1986, kdy bojovala dokonce v okresním přeboru o sestup až do konce soutěže. Nakonec se záchrana podařila na poslední chvíli, ale 12. místo a pouhé čtyři body od sestupu byly ostudné. Mnohatisícové město se dostalo po fotbalové stránce na úroveň okolních vesnic
s nepoměrně horšími podmínkami k provozování kopané.

Co bylo příčinou tohoto pádu až do podpalubí okresního fotbalu. Zase lze jenom odhadovat. Především skončila éra hráčů, kteří se zasloužili o vybojování I.A třídy a následné dobré výsledky v I.B třídě. Prostě roky nelze zastavit. Možná bylo i nevýhodou, že mladí s nimi nikdy nechtěli bojovat o místa v A týmu a raději se spokojili s pohodlným proběhnutím v B týmu bez nutnosti v týdnu tvrdě trénovat. Navíc B mužstvo převážně bojovalo v čele okresní soutěže
a tudíž výsledky, byť nesrovnatelné, byly lepší než A mužstva. Svoji roli sehrála i slabší péče o mládežnické týmy v předcházejících letech, těmto přicházejícím hráčům do mužů chyběla komplexnější příprava. Nutno i připomenout, že na školách v té době působili sice velmi kvalitní a obětaví kantoři tělesné výchovy, ale jejich prioritou byly jiné sporty a kopaná se dělala jenom okrajově. Zatímco na vesnicích působili jako tělocvikáři zapálení fotbalisté a týmy Rovečného, Štěpánova, D. Rožínky a jiné mezitím dostávaly ze školy kvalitně připravené žáky do dorostu a mužů. Velkým mínusem potom byla absence fotbalových tříd (říkejme raději sportovních, za tento název se mnohdy dal fotbal schovat na základních školách) a marná snaha fotbalových funkcionářů SK Bystřice v tomto období proniknout
s fotbalem do škol. Většinou tomuto bránila určitá pasivita vedení škol a ne zrovna zmíněný nízký zájem o kopanou. Také ekonomická síla bystřické kopané slábla. Na vzestupu bylo mnoho dalších sportů -odbíjená, šerm, střelba ze vzduchovky, začal i basketbal a další, a to bylo příčinou, že mnozí sponzoři odvrátili svoji pozornost od neúspěšného fotbalu a věnovali prostředky jiným sportům. A přiznejme, že vázla i kvalita přípravy, trenéři se u mužstva mužů střídali příliš často a chyběla dlouhodobá koncepční práce s mužstvy dospělých, ale nakonec i mládeže. Tam byl navíc velký nedostatek lidí, ochotných věnovat svůj volný čas prakticky zadarmo mládeži.

3.6 Úspěšný konec osmdesátých let

Je jistě zajímavé, že Bystřice padala do okresního podpalubí pozvolna, dlouho, ale cesta nahoru byla bleskurychlá. Za pouhé dva roky po 10. místě v okresním přeboru poráží muži Bystřice v rozhodujícím zápase Žďas B na domácím hřišti a postupují do I.B třídy. Okresní noviny popisují tento zápas takto :

Ale to ještě nebyl konec postupových radostí bystřických mužů. Hned o dva roky později se stávají vítězi C skupiny I.B třídy krajských soutěží a postupují do I.A třídy. Přesně po dvaceti letech se tedy Bystřice vrací do I.A třídy. Takový úspěch potřebuje přesnější rozbor, alespoň takový, jaký se objevil ve Vysočině :

Velký vzestup tohoto družstva se zdá být neuvěřitelný. Ale byl podložen především vznikem výborné party. Téměř výluční odchovanci mládežnických družstev, kteří se ostříleli v krajských mládežnických soutěžích, dozráli jak fotbalově, tak i lidsky. Dovedli si vyjít vstříc nejen na hřišti, ale i v životě. Hlavně na hřišti však táhli spolehlivě za jeden provaz.

Velkou roli sehrála trpělivá práce trenérů Frant. Martause a Jaroslava Foukala Hlavně tito dva se starali o přípravu a chod mužstva. Všechno řídil předseda oddílu ing. Karel Pačíska. Mnozí ale byli toho názoru, že největším tahounem tohoto úspěchu byl hráč Franta Martaus. Měl velké období jako hráč, byl i reprezentantem v malé kopané a uměl všechno - přihrávat, střílet, bránit. A v té době byl na vrcholu. Byl prodlouženou rukou trenérů a na hřišti dovedl dirigovat ostatní. Muži Bystřice se tak vrátili do vyšší krajské soutěže. Po 7. místě v soutěžním roce 1988/9 následoval útok na krajskou špičku.
A ten se měl podařit také. Ale o tom až v dalších kapitolách.

3.7 Devadesátá léta - léta

na hranici župního přeboru

Podivný název tohoto období vznikl na základě skutečného balancování fotbalistů Bystřice mezi úrovní I.A třídy a župním přeborem. Bystřičtí muži již svou úrovní překonali úroveň nižších krajských soutěží, ale stále ještě nebyli na takové výši, aby se stali jednoznačnými členy společnosti týmů župního přeboru. Takže po postupu následoval vždy zákonitě sestup. Bylo to jako na houpačce. Jednou radost
z postupu a poté zase smutek ze sestupu. Proč tomu tak bylo? Nemyslím si, že příčinou byly slabší výkony hráčů. Ba právě naopak - hráčský kádr byl stále téměř stejný a byl doplňován mladými a šikovnými hráči z dorostu. Spíš bych viděl jako příčinu výkyvů ve výkonnosti nekoncepčnost práce výboru SK Bystřice. Projevovalo se to jednak v časté obměně trenérů, ale také ve značné obměně předsedů SK
a členů výboru. Než mohl trenér projevit svoje schopnosti a začít pracovat v klidu, byl po prvním náznaku neúspěchu vyměněn. Podobně se příliš často střídali ve funkci předsedy i členů výboru lidé, kteří možná měli schopnost úspěšně pracovat, ale nedostali k tomu dostatečnou příležitost. Ale není to pesimistická vize, Bystřice se neustále posouvala výše a postupem času v župním přeboru zdomácněla
a zabydlela se.

Vraťme se ale na začátek, tedy na tu slávu, kdy muži Bystřice vybojovali postup do župního přeboru. Slovo sláva je trochu nadnesené, postup byl víceméně věcí administrativní při reorganizaci soutěží
v Jihomoravském kraji bylo prostě osm týmů I.A třídy na 3.-10. místě posláno o třídu výše - tedy do nově vytvořeného župního přeboru JmFŽ - tedy Jihomoravské fotbalové župy. Bystřičtí muži figurovali po skončení ročníku 1990/91 na 7. místě I.A třídy skupiny A s odstupem za vedoucími týmy, ale byli mezi těmi postupujícími:

Soutěžní ročník 1991/92 v župním přeboru byl zatím nad síly nově se tvořícího mužstva. Projevila se malá zkušenost hráčů i realizačního týmu. Zvláště podzim byl katastrofální. Zisk pouhých šesti bodů a poslední místo nevěštily nic dobrého. Největším problémem byla hra obrany jak vidno z tabulky po podzimní části :

Jarní část byla ze strany Bystřice mnohem lepší. V zimním období se mužstvo posílilo o několik zkušených hráčů se zkušenostmi
z vyšších soutěží - např. J. Frei, L. Diviš. Vedení mužstva převzal Miloslav Císař, který nastolil neúprosný tréninkový řád. Nebýt slabého podzimu, asi by se muži zachránili, ale počítá se vždy celý ročník. Po postupu tedy následovalo vystřízlivění a sestup. Pro porovnání tabulka celkového ročníku 1991/92 :

Ale sestup se na výkonnosti mužů příliš neprojevil. Nedošlo
k poklesu formy ani k nezájmu a znechucení. Právě naopak, mužstvo se semklo a do dalšího ročníku v I.A třídě šlo s pevným plánem pokusit se opět o postup zpět do župního přeboru. Zkušenosti, které hráči získali v předešlém období, se náramně hodily. Již po první polovině soutěže měla Bystřice dvoubodový náskok před Dědicemi. Základem tohoto umístění byla především výborná obranná hra čtveřice Korbička, Fencl, Svoboda R., Sedlařík. Jenom 10 obdržených branek po podzimu bylo jasně nejlepším výsledkem změny v zaměření právě na tuto činnost:

Jarní část se již tak nevydařila. Propustnost obrany se přece jenom zvětšila a mužstvo více inkasovalo. Ale střelecká potence při hře dopředu stačila vše nahradit. Dominovala útočná vazba v sestavě - L. Doubek, Z. Hovorka a L. Diviš. Také soupeři se o něco pohoršili, a tak k celkovému vítězství stačilo jarních 16 bodů. Po posledním zápase s Hustopečí a vítězství 3:1 se mohl zase začít slavit postup do župního přeboru. Tentokráte poctivě vybojovaný na hřišti s mnoha ambiciózními soupeři, z nichž nejtěžším byla rezerva ligového týmu Drnovic se spoustou členů širšího týmu. Pořadí po skončení ročníku 1992/3 bylo následující :

Dalších deset let lze rozdělit na dvě etapy. Jednak léta 1993-7, kdy mužstvo mužů pravidelně bojovalo o sestup ze župního přeboru
a zachraňovalo se skutečně na poslední chvíli, ale také léta 1997-2002, kdy se hrálo o čelo I.A třídy. Přehledná tabulka této doby to názorně ukazuje :

Ročník: soutěž: umístění: výsledky :

1993/4 ŽP 15. 30 8 7 15 43:55 23

1994/5 ŽP 12. 30 10 5 15 35:53 35

1995/6 ŽP 14. 30 8 6 16 41:71 30

1996/7 ZP 16. 30 6 6 18 27:65 24

1997/8 I.A 5. 26 11 5 0 49:40 38

1998/9 I.A 9. 26 10 6 10 9:40 35

1999/0 I.A 3. 26 13 4 9 47:39 43

2000/1 I.A 7. 26 10 6 10 51:43 36

2001/2 I.A 6. 26 11 7 8 36:31 40

Jak si poradit s hodnocením tohoto období. Skutečně se ukazuje, že župní přebor byl v tomto období nad síly mužstva. Výsledky po čtyři sezóny za sebou to ukazují. I když je každý rok jinačí, určité zakonitosti lze vyčíst. Permanentně se snižující počet získaných bodů (pozor - v roce 1993/4 se hrálo jenom za dva body za vítězství), dále klesající počet vstřelených branek a naopak soupající počet obdržených. Mužstvo ztrácelo svoji pohodu, vytrácela se také kamarádská parta. Každá chyba byla vidět a přinášela porážky a nervozitu mezi hráče. K tomu připočtěme dost značnou fluktuaci trenérů, značné odchody klíčových opor, tradiční „povzbuzování“ diváků v Bystřici, když se nedaří, a malér v podobě sestupu byl na dohled. Tak velký propad to ale nebyl, mezi oběma soutěžemi nebyl v tomto období tak velký rozdíl. Důležité bylo, že propad nepokračoval i v nižší soutěži, jak tomu často bývá. Hned další roky se hrálo pravidelně v první polovině I.A třídy. Nedejme se mýlit počtem bodů nebo skórem, v I.A třídě se hrálo o 4 utkání ročně méně. Zatímco v ŽP se pohyboval průměr získaných bodů na 1 zápas kolem 1 bodu, v I.A třídě to již bylo téměř 1,5 bodu. Takže stabilizace se zdařila, ale vyvstával dotaz, jak dále, aby působení v ŽP bylo dlouhodobé a hlavně úspěšné.

V polovině devadesátých let se sestava obměnila - přišli mladí hráči z dorostu a okolních mužstev - bratři Juračkové, Padrtka Ant., Bureš M., Matějíček, Jokl J. a další, jejichž výkonnost a hlavně herní zkušenosti na nejvyšší krajskou soutěž ještě nestačily. Později se výkonnost mužstva zlepšovala a to se začalo postupně projevovat
i na výsledcích.

3.8 Období po přelomu století

Je krátké, ale postupem času budou roky přibývat. Prostě je to dáno - čas nikdy nikdo nezastavil, nezastaví a ani v budoucnu se to nikomu nemůže podařit. Píši o prvních šesti letech jednadvacátého století. Po skončení soutěžního ročníku 2001/2 bylo mužstvo Bystřice v I.A třídě na 6. místě s patnáctibodovým odstupem na první místo. Ale
v tomto roce byl administrativně vytvořen Župní přebor Vysočiny
a mužstvo mužů do něj bylo také zařazeno. Od tohoto roku hraje tedy tým mužů opět tuto nejvyšší krajskou soutěž a vede si v ní vcelku dobře. V letech 2002-5 se umístil vždy na druhém místě.

Sestava současného A mužstva.

Mužstvo se pohybuje na špici župního přeboru. V současné době jsou trenéry pan Zdeněk Hovorka, asistentem je pak Pavel Trávníček. Cílem je umístění do 5. místa. Hlavním problémem je malý počet hráčů a navíc tým sužují častá zranění. Eventuelní postup do vyšší soutěže zatím nepřipadá v úvahu.

3.9 Nejlepší hráči historie

Tak tohle byla nejzapeklitější kapitola. Pravda je, že jsem si ji vymyslel sám a tím si na sebe upletl bič. Jaká stanovit kritéria? Kdo je vlastně nejlepším hráčem? Brankář, který se blýskne likvidací soupeřovy šance? Obránce, když se obětavě vrhne do střely? Záložník, který nahraje do vyložené šance nebo sám vstřelí důležitou branku? Útočník, který promění jednu nebo dvě ze svých šancí a rozhodne zápas? Určit, koho zařadit do této galerie není úkol pro jednoho člověka. Požádal jsem proto „radu starších“, tedy těch, kteří měli
v historickém vývoji bystřické kopané důležité posty a ti to tak nějak sestavili. Bohužel již nebylo možné některé z nich přizvat, ale snad se na nás nebudou ve fotbalovém nebi za ten výběr zlobit. A snad se na nás nebudou zlobit ani ti, kteří se nedostali do tohoto výběru. Měli jsme představu o 5-6 hráčích, těch, kteří skutečně psali historii kopané v Bystřici. Nakonec jich bylo více, ale já a moji spolupracovníci jsme si vždycky nesmírně vážili každého hráče, který hrál, protože fotbal byl a vždy bude hlavně kolektivní hrou a záleží na každém jeho členovi, zda bude dosažen úspěch nebo ne. Nakonec za nezdar musí nést zodpovědnost i ta největší hvězda. Kromě těch nejstarších jsem velkou většinu hráčů dobře znal, s některými jsem hrál, jiné třeba jenom vídal, nebo o nich četl. To, co napíšu, bude tím lepším
z jejich fotbalového života. Kdo hrál fotbal, ví, že ne vždy se všechno podařilo, protože ho hrají lidé a ti jsou jenom z masa a kostí a také dělali chyby. Víme, jak i ti nejlepší brankáři pustili šouráčky, obránci udělali minelu, kterou neudělá žáček a útočníci zahodili šanci, která se snad ani zahodit nedala. Pokud ale to lepší převažovalo, dostali se do tohoto výběru.

Pokusme se tedy udělat tu galerii slavných ......

Hanuš Ludvík - představitel nejstarší generace. Přišel do Bystřice již v pokročilém věku 35 let, ale přesto byl ještě dlouhá léta oporou. Narodil se v roce 1901, vyučil se kameníkem, ale v této profesi se dlouho nepohyboval. Byl oporou týmu Moravská Slávia Brno, se kterým zcestoval celou Evropu a hrál v 1. lize.

Po přeložení do Bystřice působil krátce v Novém Městě na Moravě. Pracoval ale na úřadě Krajské berní správy v Bystřici, a proto přestoupil do Bystřice v roce 1936 a stal se hned velkou oporou nově sestaveného týmu.

Byl hráčem technickým, ale dovedl i velmi dobře střílet. Pamětníci tvrdí, že byl i po třicítce stále o krok dále, než jeho spoluhráči v mužstvu. Závodně hrál až do svých 45 let a ještě i později si rád zahrál za staré pány.

V tomto období působila řada dalších výtečných hráčů - z nich vybírám např. Aloise Boučka a Antonína Boučka, dále Krondráfa
a další.

Špaček Ladislav - nástupce této první slavné generace hráčů, ale také jeden z jejich spoluhráčů. Byl to především virtuozní technik
a střelec. Dokázal mnohé zápasy rozhodovat sám, obcházel soupeře s graciézní lehkostí. Mnozí jej označují za největšího technika tohoto období.

Jožka Cisár - bývá označován za nejlepšího střelce kopané v šedesátých letech. Nikdy nebyl žádným běžcem, který by naběhal v zápase kilometry. Většinou se pohyboval na hranici šestnáctky, kde číhal na svoji příležitost. Jakmile měl míč na levé noze, musel brankář soupeře hlásit stav nejvyšší pohotovosti. Jeho střely levou nohou měly
razanci i přesnost. Společně s ním v tomto období působil v Bystřici i legendární brankář Jiří Cimala, nekompromisní obránce Alois Trávníček a řada dalších.

Josef Rebenda - taktéž střelec k pohledání, uměl střílet oběma nohama. Přišel z Kostic a hned se stal oporou. Dokázal dát i 5 branek za zápas. Byl především střelcem razantním, dovedl dát branku i ze 30 metrů. Fyzické předpoklady z něj dělaly útočníka, kterého bylo těžké oddělit od míče.

Vladimír Beran - těžko psát sám o sobě, tedy tlumočím názory jiných. Domnívají se, že jsem byl kompletní hráč - střelec, rozehrávač, tvůrce hry. Proslulé byly trestné kopy přes zeď, penalty, točené rohy, které končily na hlavách spoluhráčů a někdy i přímo v brance.

Vynikající společnost tohoto období tvořili dále skvělý hlavičkář
a obránce Mirek Hutař, vynikající technik Franta Martaus, velký talent Petr Šebek, létající levé křídlo Mirek Suchý a z pravé strany zase Laďa Žák. A to jsem jmenoval jenom některé, ostatní ať se nezlobí.

Zdeněk Hovorka - významná postava, jeden z nejlepších střelců historie. Představoval komlexního útočníka moderní doby. Rychlý, obounohý střelec, skvělý proměňováním penalt a trestných kopů. Přestože měl řadu nabídek ke změně dresu, zůstal vždy věrný Bystřici.

A s ním další hráči tohoto období - vyhlášený hlavičkář a obránce Karel Fencl, další pozičně vynikajíci obránce Rosťa Svoboda, neúprosný bojovník ve středu pole Radek Korbička a další a další.

Zdeněk Sklenář - velký talent posledního desetiletí se pokoušel prosadit i v celku Vysočiny Jihlava. Po návratu do bystřické kopané se z něj stala opora středu pole. Dovede tvořit hru, je i střelcem a jeho kondice je znamenitá. Jedním dechem nutno jmenovat i další spoluhráče - střelec Vladimír Beran mladší, postavou malý, ale výkonem vždy velký Marek Matuška, výtečný brankář Pavel Trávníček, Martin Horák - muž se dvěma plícemi a další.

Zvláštní zmínku si zasluhují hráči, jejichž talent už v mladém věku byl takový, že se prakticky v Bystřici ani neohřáli a působili hned ve slavných klubech. Ale ten první fotbalový impuls dodala Bystřice. Patrik Štecha - působil v dorostu Slavie Praha, potom okusil i druhou ligu mužů v Lerku Prostějov. Michal Vojtíšek působil v žákovských kategoriích Slavie Praha, v dorostu hrál za Boby Brno a Vysočinu Jihlava, vrcholem jeho kariéry byl tříletý pobyt v Synotu Staré Město, kde byl i v kádru prvoligového týmu mužů. Dále v mládežnických mužstvech Vysočiny Jihlava působila řada talentů z našeho klubu - například Sklenář, Hloušek, Jedlička, Koudelka, Sedláček,Vícha, Procházka L., Procházka J., a Kotnour. V mládežnických týmech
v Brně postupně hráli Šikula, Šikl, Pokorný, Kupský, Kalina, Sklenář, Buchta. Převážná většina těchto hráčů se po přechodu do dospělé kopané vrátila do mateřského klubu jako kvalitní hráči a stali se oporami družstva mužů.

Bystřická kopaná se neopírala jenom o kvalitní vlastní odchovance, ale také zhruba v posledních třiceti letech o talentované hráče z okolí. Vyžadovala to stále se zvyšující úroveň soutěží, ve kterých hrála. Stala se tak přirozeným střediskem nejlepších hráčů regionu Bystřice. Zde se sluší vyjmenovat některé z těch, kteří jednak působili v Bystřici dlouhá léta a jednak se stali oporami týmu. Například z Dolní Rožínky - Žák, Jiskra, Brzek, Trávníček, Cisár, později Juráček, Jokl, Lukš a další. Z Nedvědice - Hutař, Doubek, Havlíček, ze Štěpánova - Večeřa, Vrzal, Beran. Z Nového Města přišli Adamec, Adamovič, Korbář, Diviš a Duda. Z okresního města tu úspěšně hostovali Frai, Chytal, Gregor, Doležal, Štourač, Trojanovič, Havel.
Z Rozsoch potom Prášil, Rumler, Padrtka, Bureš, bratři Juračkové.
Z Doubravníka Šedý, Jaroš, z Olešnice Janča. Pokud se nějaký hráč
v tomto výběru neobjeví, považuje se za odchovance Bystřice.

Nejenom vidina fotbalu přivedla do Bystřice i některé výtečné hráče velkých klubů.

Přišli na Dolní Rožínku za prací. Například Benko z Lokomotivy Košice, nebo Matulay z Plastiky Nitra.

Když jsem tak psal tuto kapitolu, samozřejmě jsem si nechal vypsat řadu jmen od pamětníků, spoluhráčů i současníků. Ptal jsem se trenérů, diváků i dalších. Naskytla se mi taková spousta jmen, že by to vydalo na samostatnou knihu jenom o nich. Vím, že někteří budou trochu zaskočeni, že nejsou v tomto seznamu. Ale jistě v nich zůstane pocit radosti, že mohli také pomoci povznést bystřický fotbal, že měli zásluhu na tom, že se v Bystřici hrála a doufám, že hrát bude stále, dobrá kopaná.

4. BYSTŘICKÁ MLÁDEŽ

4.1 Žákovská kopaná

Tak jak přišli fotbalisté na nutnost mít přípravu dorostenců, tak
v pozdějších letech přišli i na nutnost ještě ranější přípravy na kopanou již v žákovských letech. Jistě k tomu přispěly i lékařské poznatky o možnosti tvarovat lidský organismus v co nejranějším věku. Pohybové schopnosti a návyky se lidský organismus učí nejrychleji již ve věku předškolním a mladším školním. Proto postupem času fotbaloví experti doporučovali přípravu nejprve ve věku 10-15let, později ve věku 6 -10 let a nyní se doporučuje pracovat všestranně s mládeží 3-6 letou. Samozřejmě je třeba rozvíjet především pohybové schopnosti, vlastní specializace by měla přicházet později a velmi zvolna. Dětský organismus je schopný pozvolnou zátěž akceptovat. Podobně se rozvíjel i zájem fotbalistů o žáky.

V padesátých letech minulého století prakticky žákovská mužstva neexistovala. Hrála mezi sebou školní mužstva pod vedením učitelů tělesné výchovy. Později v šedesátých a sedmdesátých letech již byla tato mužstva zakládána. Nejprve jako jednotná věková kategorie do 15 let, později se již rozdělili žáci na mladší - 8 -12 let a starší 12-15 let, dnes je již běžná i starší a mladší přípravka se žáčky od 6 let.

Tento trend nastává prakticky od devadesátých let.

Kdy bylo založeno bystřické žákovské mužstvo, to si přesně nikdo nedokázal vybavit. Ale nakonec se objevil neověřený údaj o zahájení činnosti v soutěžním roce 1967/8. Z pamětníků, kteří v tomto roce začínali, vyrostla řada výborných fotbalistů.

Nelze asi uvést všechny - tedy jenom namátkou - Svoboda O., Mičovský L., Pivko R., Pivko O., Fagula J., Šafránek J., Šebek P.
a F. Martaus. Ostatní, kteří byli opomenuti, ať se nezlobí. Hrál se okresní přebor a nejstarší dochovaná vzpomínka je na fotografii níže.

V letech 1970 -78 hráli žáci jednotnou kategorii okresního přeboru pod vedením trenéra Josefa Procházky staršího. Po jeho náhlém skonu v roce 1975 přebírají žáky pánové Foukal, Samek a Zich. Od konce osmdesátých let až do tohoto období hrají žáci župní přebor mladších i starších žáků s jedinou výjimkou v roce 2001/2, kdy spadli do okresního přeboru. V devadesátých letech minulého století trénovali žáky pánové Kubík, Havránek, Menšík, Pivko R. ml., Pečínka a Čech. V tomto období se trenéři u mužstev střídali - trénovali také Rebenda J, Vojtíšek, Procházka Pavel a Nemrah.

Zvláštní zmínka patří těm nejmenším žákům přípravky. Zakladatelem v Bystřici byl J. Rebenda v roce 1984. Ten společně s týmem spolupracovníků - Z. Vojtíšek, Josef Juráček, M. Dobeš, V. Pohanka
a D. Pečínka sestavil tým nejmenších fotbalistů, nacvičoval s nimi fotbalové i jiné dovednosti. Hráli především zápasy s mladšími žáky po okolí - Štěpánov, D. Rožínka a další. v Roce 1999/2000 byla založena okresní soutěž přípravek. Hrálo se turnajově v jednotlivých přihlášených městech. Od roku 2003/4 se hraje župní přebor Vysočiny přípravek starších a mladších. Jako trenéři a spolupracovníci působili mimo jiné pánové Korbička R., Dobeš M., Procházka P., Svoboda R., Ondra E., Chocholáč J.

Žáci starší i mladší hrají župní přebor a nevedou si až tak špatně. Cílem je umístění do 8. místa v obou kategoriích. Starší žáky vedou pánové Jiří Hájek a Radek Korbička. Problémem je hlavně nízký počet hráčů. Obě přípravky hrají také župní přebor, cílem je hlavně udržení v soutěži. Starší přípravku vedou pánové Svoboda Rostislav a Vojta Josef, mladší potom Chocholáč Jaroslav a Velenová Helena.

Několikrát zmíněný problém s nízkým počtem hráčů je způsoben především dlouhodobou absencí sportovních tříd na základních školách, což je dnes běžným zjevem ve větších městech. V Bystřici několikrát zaspali dobu. V devadesátých letech minulého století byla snaha o založení sportovní třídy na ZŠ ze strany SK Bystřice blokována především nezájmem učitelů tělesné výchovy o kopanou jako takovou. Také vedení škol nebylo příliš nadšeno další prací navíc. Celá snaha o založení sportovní třídy byla organizována „zvenku“, tedy nevznikla jako vlastní školní iniciativa a to možná bylo hlavním důvodem odmítavého stanoviska škol. Také vedení města, které v té době mohlo podpořit tuto iniciativu, selhalo, když hledalo neodůvodněně výmluvu v nedostatečném prostorovém zabezpečení činnosti sportovní třídy ve městě. Příkladem mohla být „sportovní třída“ na SOU opravárenském, která byla organizována v letech 2000-2003 tělocvikářem V. Beranem s velikou podporou ředitele učiliště pana Jaroslava Mošnera. Soustřeďovala hodně fotbalových talentů z okolí Bystřice a v jednom období například působilo sedm jejich členů v mladším dorostu SK. Jejich sportovní činnost nebyla zaměřena jenom na kopanou, ale především na všestrannost. Bohužel po sloučení učiliště se SZeŠ Bystřice došlo k zániku činnosti pro nedostatek finančních prostředků na činnost.

V posledních letech se přece jenom dokázala tato myšlenka realizovat na 2. základní škole, kde působí sportovní třída pod vedením hráče SK Bystřice a učitele tělesné výchovy na škole pana Martina Horáka. Doufejme, že výsledky práce tohoto kolektivu se projeví co nejdříve i na přílivu mladých talentů do bystřické kopané.

4.2 Dorostenecká kopaná

Prakticky všude ve světě pochopili, že investice do přípravy mladých fotbalistů se rozhodně vyplatí. I ty největší velkokluby věnují velkou pozornost a obrovské peníze na vybudování kvalitních podmínek pro přípravu mládeže. Těm potom takto vychovávaní hráči vrací vložené peníze tím, že buď v mužstvu působí, nebo za příslušný obnos do klubové pokladny přestoupí do jiného týmu. Malé kluby to mají o něco těžší. Nikdy neví, kdy po talentovaném mladém hráči nenatáhne ruku větší a movitější zájemce. Příjem je jistě milá věc, ale eliminovat ztrátu kvalitního hráče je mnohdy těžké. Žádný fanda by ale neměl připustit, aby hráč s vysokou úrovní hry „musel“ hrát nižší soutěž a nebylo mu dovoleno přestoupit. Bystřice tak vychovala spoustu výtečných hráčů, kteří se později uplatnili nebo neuplatnili i ve vysokých soutěžích. Byla období, kdy mládežnické týmy stály v Bystřici v pozadí postupových ambicí mužů. Vždycky se to ale vymstilo a po letech docházelo k poklesu výkonnosti i u dospělých.

První zmínka o dorostu v Bystřici je v knize F.V. Ryšavého „Bradova západomoravská župa fotballová v odboji a historii“ (psáno podle tehdejšího pravopisu), kde se píše o založení fotbalového klubu v Bystřici a taktéž je zmínka o dorostu i s fotografií :

Také pamětníci tohoto období pánové Josef Krondráf a Alois Bouček se zmiňují o mužstvu dorostu, ve kterém také působili. Trénovalo se společně s muži dvakrát týdně v úterý a ve čtvrtek. Trenérem dorostu byl v tomto období pan Soukal a měl k dispozici - světe, div se!- 24 hráčů! Dorostenci hráli svoje zápasy jako předzápasy mužů a například v roce 1940/1 obsadili třetí místo ve skupině, což byl úspěch.

V dalším období není zmínky o mládežnických týmech, až v šedesátých letech, kdy se trénování a vedení dorostu věnovali pan Zdeněk Harza a později nezapomenutelný obětavec pan Rudolf Pivko. Byl na chlapce velmi přísný, ale také obětavý - kupoval dorostencům kopačky, dresy a štulpny za své peníze. Byl to takový zvláštní člověk. Všichni chlapci na něho nadávali, ale všichni by na hřišti za mužstvo vypustili duši. Jeho tehdejší svěřenci na něj s nesmírným vděkem dodnes vzpomínají. Dovedl je k titulu okresního přeborníka a celá řada z nich potom byla oporami mužstva mužů v úspěšných letech.

Konec šedesátých let a začátek sedmdesátých letech byl velmi úspěšným obdobím pro dorosteneckou kopanou. V této době opět vyrůstala v Bystřici a blízkém okolí výborná parta velmi dobrých fotbalistů. Ti se soustředili v Bystřici kolem bývalého vynikajícího hráče a střelce Jožky Cisára a jeho asistenta Aloise Trávníčka a tito dva z nich vytvořili výtečnou partu. Mužstvo vyhrálo bezpečně okresní přebor a postoupilo na počátku sedmdesátých let do I.A třídy. Také zde se jim dařilo a po dvouletém působení dokonce vyhráli i tuto třídu a poprvé v kraji získal dorostenecký tým Bystřice právo hrát tehdy krajský přebor. To už byla velmi vysoká úroveň, v této třídě již hrály i rezervy ligových celků mládeže.

Bohužel pramen výborných hráčů vyschl a po odchodu některých hráčů do mužů již nebyla rovnocenná náhrada a dorost spadl zpět do I.A třídy. Pro tuto mladou generaci byl ale start v této soutěži obrovskou školou a zkušenosti, které v ní nabyli, se jim náramně hodily v dalším fotbalovém životě v mužích. Při pohledu na sestavu tehdejšího dorostu je jasné, že většina potom snadno našla uplatnění v mužských týmech v Bystřici nebo v okolí.

Konec osmdesátých let zastihl dorosteneckou kopanou v Bystřici výrazný pokles výkonnosti. V roce 1977 mužstvo sestoupilo ze župního přeboru do I. třídy krajské soutěže a v hned v dalším roce až do okresního přeboru. Potom se situace přece jenom zlepšila a hned
v roce 1978/9 dorost postupuje a poté až do roku 2000 hraje jednotnou kategorii dorostu I.třídy. V tomto roce dorostenci postupují do krajského přeboru JMFŽ a vytvářejí podle požadavků soutěžního řádu tým mladších a starších dorostenců. Hrají v této soutěži až do roku 2004, jenom název soutěže se změnil na župní přebor Vysočiny. Na soutěžní rok 2004/5 se nepodařilo zajistit dostatečný počet hráčů a mužstvo bylo přeřazeno do jednotné kategorie dorostu I. třídy. V roce 2005/6 potom následovalo zařazení do župního přeboru na základě přihlášky. Opět bylo vytvořeno i družstvo mladších dorostenců a tím byla podmínka účasti v této soutěži naplněna.

Trenérsky se v na konci sedmdesátých let angažovali pánové Fagula Juraj, Mičunek František a Horský Ludvík. Po nich nastoupila generace trenérů zastoupená pány Kubíkem, Foukalem, Pivkem R. ml., Menšíkem, Rebendou. Po přelomu století působili u dorostu trenéři Korbička Radek, Šikula Michal, Nunvář Miroslav, Procházka Josef ml., Nemrah.

Trenérem starších dorostenců je pan Miroslav Nunvář, mladší dorost se připravuje pod vedením pana Hichama Nemraha. Oba týmy hrají župní přebor a drží se spíše ve spodní polovině tabulky. Cílem je samozřejmě záchrana staršího dorostu a tím zachování soutěže i pro dorost mladší. Problémem je hlavně nízký počet hráčů.

5. CO SE NEVEŠLO DO PŘEDCHOZÍCH KAPITOL

5.1 Jak se měnil název klubu

Jak šel čas a měnila se společnost a její ideje, tak se také v souladu s dobou měnil název klubu. Pochopme tyto změny a je myslím zbytečné, komentovat je nějak blíže, alespoň v tomto dílku.... Když se 26. prosince 1936 sešli zakládající členové fotbalového klubu v Bystřici, shodli se na logickém názvu Sportovní klub Bystřice n.P. Po společenských změnách po druhé světové válce v roce 1953 přesně od 15. března se kopaná dostala pod křídla Sokola a název byl změněn na TJ Bystřice n.P. pod jednotou Sokol v Bystřici n.P. Další etapa změn v pojmenování sportovních klubů proběhla v roce 1953. Od tohoto roku se klub pyšnil názvem DSO Dynamo Bystřice n.P (Dělnická sportovní organizace). S další změnou názvu souvisel rozvoj uranového průmyslu v naší oblasti, mnoho hráčů tehdejší doby bylo pracovně vázáno k Jáchymovským dolům Dolní Rožínka. Proto od podzimu roku 1963 nese klub název TJ Baník Bystřice n.P - oddíl kopané. Po společenských změnách v roce 1989 došlo v roce 1991 k osamostatnění fotbalového klubu, název se vrátil do původní podoby - tedy Sportovní klub Bystřice nad Pernštejnem a klub se stal samostatným právním subjektem. Klub je řízen výborem SK a v jeho čele stojí předseda SK. Nejvyšším orgánem klubu je potom valná hromada, která je oprávněná rozhodovat o základních otázkách a také má právo volit výbor.

posledních deset let bystřické kopané lze považovat za nejlepší
v celém sedmdesátiletém vývoji. Stabilizovala se jak ekonomická tak kádrová situace. U mužstev pracují téměř všude kvalifikovaní a zkušení trenéři, kteří jsou zárukou dobré přípravy a bezchybného vedení mužstev. Zajišťování financí je sice rok od roku složitější, ale i v této oblasti se výboru SK Bystřice poměrně daří. Současný výbor pracuje v tomto složení:

Předseda Josef Soukop

Jednatel ing. Emil Ondra

Místopředseda ing. Mirko Tomášek

Pokladník Petr Slabý

Členové výboru Josef Procházka, Nemrah, Milan Tomášek

5.2 HŘIŠTĚ V BYSTŘICI

Hřiště - 1.

Naprosto nezbytná nutnost pro provozování této nádherné hry. Samozřejmě byly jiné požadavky podle soutěžních řádů a pravidel v úplných začátcích kopané v Bystřici a jsou jiné v dnešních časech. Tehdejší pamětníky musí hřát u srdce, kam až se dostala moderní technika, jak se zlepšilo fotbalové zázemí v Bystřici. Součástí dnešního hřiště je i luxusní vybavení šaten, sociální zařízení a samozřejmostí je travnatý povrch. V počátcích organizované kopané ve městě toto zdaleka nebylo samozřejmostí. Hráči byli rádi za dřevěné šatny, které jim poskytovaly alespoň trochu soukromí při převlékání do dresů. O vytápění nemohla být ani řeč, přestože se v šedesátých letech hrálo již v březnu a soutěž pokračovala mnohdy do listopadu. Také sociální zázemí bylo jiné - umyvadla se studenou vodou, teprve později nahradily sprchy. Dřevěná WC v začátcích byla postrachem toho, kdo měl potřebu. Ve většině případů tak závěrečná očista hráčů pokračovala až doma. První zděné kabiny byly až při stavbě stadionu, převlékalo se na koupališti. Teprve po dokončení hrací plochy byly postaveny také nové šatny se sociálním zařízením. Pojďme se projít po sportovištích, tak jak je provázel vývoj v jednotlivých obdobích.

Forota

První „soutěžní“ hřiště v Bystřici. Kdybychom je dnes hledali, nepodařilo by se nám to. Je dnes zhruba v místech, ve kterých stojí sídliště II. a samoobsluha. Tehdejší volná rovná pláň byla prvním hřištěm v Bystřici. Rozměry nebyly předpisové - hrací plocha měla velikost 80x45 metrů. Hráči byli dost stísněni. Ale podle tehdejších řádů to bylo možné. Povrch byl směsicí vyšlapané hlíny - uprostřed a před brankami a trávy - po bocích.

Tráva samozřejmě přírodní bez ošetřování - tedy pouze sečená. Zavlažování bylo pouze z nebe. Kabiny byly dřevěné a tedy značně nepohodlné. Ale stačilo to.

Foto č. 46.

Za kapličkou

Podle záznamů se na něm hrálo pouze jednu sezónu 1939/40. Bylo vlastně náhradní plochou, když nemohlo být využíváno hřiště Forota. Bylo skutečně za kapličkou směrem na Nové Město v místě asi dnešního Penny marketu. Bylo to vlastně rovnější pole, které se ale třeba po dešti měnilo v blátivou kalužinu. Tím bylo nevyhovující a příliš se na něm nehrálo, ani netrénovalo.

Foto č. 47.

Hřiště Orla - Čerňák

V roce 1941 bylo rozšířeno na rozměry 100x45 metrů a stalo se na dlouhou dobu domovem všech mužstev v Bystřici. Povrch byl
v té době „moderní“ - škvára. Výhodou bylo její možné upravování. Dala se se urovnat traverzou za traktorem, v suchých dnech mohla být kropena - díky hasičům tehdejší doby. Ale jinak to bylo utrpení.Každý, kdo na něm hrál, má nedobré vzpomínky. Každé upadnutí znamenalo odřená kolena, stehna, ruce. Mnoho z nás má na památku zadřené drobné částečky škváry pod kůží. Kabiny byly po celý čas pouze dřevěné s mnoha škvírami, kterými zvláště v chladnu proudil studený vzduch. Sociálka byla zpočátku jednoduchá - dvě vaničky se studenou vodou, každá pro jedno mužstvo. Později potom došlo k vylepšení - voda byla teplá. Nakonec byly vybudovány i sprchy
a očista byla jakžtakž dobrá. Samozřejmě ve srovnání s jiným týmy
- Jihlavou, Třebíčí, Žďárem - nám soupeři dávali jasně najevo svoji nadřazenost. Ale nejen o přepychu je fotbal a naši hráči jim to mnohdy dali pocítit na hřišti. Oddíl ukončil činnost na tomto hřišti v létě roku 1976 a potom dlouhá léta plocha ležela ladem bez jakéhokoliv využití.

Na jaře roku 1990 bylo hřiště s velkými náklady a s velkým úsilím všech členů zrekonstruováno. Bylo vybudováno oplocení a zábrany za oběma brankami, rozšířena hrací plocha a hřiště poté sloužilo půldruhého roku jako hlavní hřiště v době zatravňování hrací plochy na stadionu. V současné době je hřiště postupně zatravňováno a slouží veřejnosti k rekreačnímu sportu.

U školy

Hřiště bylo skutečně u základní školy - dnes 1.ZŠ T.G. Masaryka. Hrálo se na něm jenom v období, kdy bylo rozšiřováno hřiště Forota - to bylo v roce 1953. Byla učiněna základní opatření k zabezpečení školy - dány sítě na okna, branky byly přeneseny. Hřiště ale bylo velmi malé a nevyhovovalo.

Stadion

Jeho provoz začal v sezóně 1976/7. Povrch hřiště byl písek, což mělo značnou výhodu při deštivém počasí. Zpočátku vznikaly na hřišti nerovnosti, bylo budováno příliš rychle a nebyl dostatečně zhutněn podklad. Ale hlavně svou velikostí udivovalo. Dala se upravit lajnováním jak šířka tak délka. První dva roky provozu na stadionu sloužila jako kabiny budova sociálního zařízení na přilehlém koupališti. Od sezóny 1978/9 už měli naši hráči k dispozici novou budovu přímo na sportovním stadionu, kde na ně čekaly čtyři velké kabiny, kabina rozhodčího, místnost správce, klubovna a malý bufet s přilehlými veřejnými toaletami.

V letech 1984-85 byla postavena hlavní tribuna. Tehdy v roce 1985 na hřišti proběhla celostátní spartakiáda, bylo to okrskové vystoupení. K zatravnění hřiště bylo přikročeno v roce 1990. Odbornou část práce provedla firma Beskyd Sport, hlavní díl prací na zatravnění plochy a vybudování zavlažovacího zařízení byl však uskutečněn obětavou prací všech hráčů, funkcionářů i příznivců bystřické kopané, kteří odpracovali stovky brigádnických hodin zdarma. Hodnota vytvořeného díla přesáhla půl milionu korun, ale díky obětavosti členů investiční náklady nepřesáhly 270.000,- Kčs. Travnatá plocha byla slavnostně uvedena do provozu 11. srpna 1991 přátelským zápasem s divizním týmem Žďáru a od té doby mají hráči všechen luxus, který ke kopané potřebují.

V roce 1992 byl bufet a klubovna v kabinách vlastními prostředky SK Bystřice přebudován na hojně navštěvovanou restauraci
„U sítě“. Bohužel při stávající rekonstrukci toto zařízení muselo ustoupit modernizaci celého komplexu.

Historie vzniku sportovního stadionu byla více než zajímavá. Plány na vybudování byly vyhotoveny již v roce 1953 včetně plochy na přimrazování, tedy na lední hokej. Projekt počítal také s tenisovými kurty. Rozpočet včetně kabin počítal s náklady kolem dvou milionů korun.

Nebyl ale realizován z důvodů finančních. Již v plánech tohoto období bylo počítáno s nástavbou ubytovacího zařízení. Také nebylo realizováno hned, ale až v nynějších letech za podpory grantu
z Evropské unie. Kolaudace celého zařízení včetně renovace šaten
a restaurace se konala 30. června 2006. Vznikl tak celý sportovní komplex včetně sportovní haly, koupaliště a tenisových kurtů v jednom místě. Je to pěkný dárek pro všechny naše členy a spoluobčany k sedmdesátému výročí založení organizované kopané v Bystřici.

Za Lužánkami

Postupem času bylo jasné, že počet mužstev, kterými disponovala Bystřice na přelomu století, přesáhl hlavně tréninkové, ale i zápasové možnosti jednoho travnatého hřiště. Proto bylo přistoupeno k vybudování tréninkové plochy Za Lužánkami. Hřiště bylo zkolaudováno v roce 2001 a mohly se na něm hrát i mistrovské zápasy. Ale kvalita povrchu trávy bez ošetřování byla skutečně mizerná. Proto bylo v posledním období rozhodnuto pečovat o toto tréninkové hřiště stejně kvalitně jako o hlavní plochu. V roce 2006 přešel pozemek, na kterém hřiště leží, do majetku města Bystřice n.P.

To se rozhodlo vybudovat zde veřejnou travnatou plochu s řízeným režimem. Nákladem 400.000,- Kč došlo ke generální obnově travnaté plochy a dobudování úplného oplocení hřiště, které by se po dokončení rekonstrukce mělo svou kvalitou blížit hlavní ploše na stadionu.

Domanín

Rozvoj kopané, nutnost celoroční přípravy a klimatické podmínky Vysočiny, kde zima trvá i šest měsíců, přivedly představitele kopané k jednání o nutnosti výstavby hřiště s umělým trávníkem. Navíc se objevila výhodná možnost dotace ze státních prostředků. Proto bylo přistoupeno k vybudování hřiště s umělým trávníkem III. generace v Domaníně. Hřiště slouží k zimní přípravě všech věkových kategorií, hraje se zde velmi dobrý zimní turnaj, připravují se na něm i okolní týmy, které nemají prostředky k úklidu vlastních ploch. Ale vkrádá se otázka - nebyla tvrdohlavost ve zřízení hřiště právě v Domaníně bez zázemí, s dopravními problémy pro mužstva Bystřice, zbytečná ? Nabízely se jistě i jiné lokality přímo ve městě nebo mnohem blíže. Ale to je již jiná otázka, která se sportem až tak nesouvisí.....

Nabízí se otázka, zda počet hřišť v Bystřici stačí, či ne. Pro mužstva v soutěžích a registrované hráče možná ano. Vedení SK Bystřice sice má problémy se zajišťováním tréninkových ploch pro přípravu všech mužstev a také pro zápasy, ale dá se říci, že pokud bude zajištěn kvalitní povrch Za Lužánkami, bude klub za vodou. Horší je to s těmi, kteří si chtějí jenom tak zakopat, třeba táta s malým synkem. Na stadion nesmí, Za Lužánkami to bude zrovna tak, na Čerňáku hrozí šlápnutí do „něčeho“ po pejscích, které tam chodí venčit někteří občané Bystřice, a jezdit do Domanína si každý nemůže dovolit. Takže dá se říci, že pro prosté kopálisty je to v Bystřici dost složité. Ale přece - z těch jednou možná vyrostou budoucí hráči bystřických týmů...

5.3 Předsedové klubu

Dnes modernější a vznosnější titul prezident nosí vždy čestná
a vážená osoba. Ve velkých klubech jsou to většinou i majitelé, takže jejich rozhodovací schopnost je neomezená a je také diktována jejich finančním zázemím. V malých klubech jako je Bystřice, to byli lidé, kteří měli ve městě určité postavení a hlavně měli rádi fotbal a byli ochotni pro něj obětovat jak čas, tak i peníze. Po válce se předsedy stávali často představitelé podniků, družstev, kteří měli z různých fondů zajišťovat příspěvky na činnost, dopravu a další. Po změně ve společnosti v roce 1989 nastala doba podobná předválečné. Opět se předsedy nebo prezidenty stávají lidé ochotní především investovat svůj volný čas. Jejich hlavní náplní je organizace chodu mužstev
a zajišťování sponzorů tak, aby vůbec klub existoval. Opět je to práce nenápadná, nijak nehonorovaná, nejsou vyzdvihováni na žádných postupových oslavách, ale také nebývají „odpovědní“ za případný nezdar. Nějakých pochval se moc nedočkají, často se na ně pamatuje až při významných oslavách klubu, případně jejich životních jubilejích a mnohdy se na ně nejvíce vzpomíná in memoriam....

Hned na zakládající schůzi bystřických fotbalistů byl prvním předsedou od 26. 12.1936 zvolen JUDr. Fuksík. Ten vykonával svoji funkci až do náhlého skonu v roce 1941. Po něm byl zvolen pan Eduard Velen. V dalším období je ještě zmínka o panu Ladislavu Špačkovi, který vykonával tuto funkci od roku 1955. Na konci šedesátých let klub vedl kpt. Jiří Mašek.

Nejdéle sloužícím předsedou klubu v Bystřici byl pan František Filip - v letech 1970 - 1987.

V dalších letech už bylo působení předsedů krátkodobější.

Přehled předsedů posledního období:

Karel Pačiska 1988 - 1991

Josef Kubík 1992 - 1994

Ladislav Štourač 1995 - 1996

Milan Tomášek 1997 - 1998

Josef Soukop 1999 - 2000

Karel Pačíska 2001 - 2004

Josef Soukop 2005 - 2006

Nejdéle působící předseda SK František Filip

5.4 Trenéři

Jestli mám jmenovat nějakou funkci ve fotbale, která je nejrizikovější, potom je to jasné. Post trenéra je tou židlí, na které se sedí nejméně pevně. Za všechny nezdary, porážky, neúspěchy může trenér. Ten bývá v případě první na řadě. Ono je to jednodušší vyhodit jednoho člověka, navíc v odpovědné funkci, než vyměňovat část kádru hráčů, nebo dokonce celý. U trenérů je jako u rozhodčích - buď po skončení hráčské kariéry nebo během ní si hráč doplní vzdělání a stane se trenérem, nebo se na trenérskou práci připravuje soustavně vzděláváním na vysoké škole. Zajímavý je fakt, že ne všichni úspěšní hráči měli výsledky i ve funkci trenéra a zase naopak se mnoho málo známých hráčů stalo věhlasnými trenéry. Zda je vedení týmu s trenérem spokojeno nebo ne, nemusí být dáno jenom postupem z dané soutěže nebo umístěním na předních místech. Spokojenost může být i s místem uprostřed tabulky nebo do určitého místa, ale také se záchranou v soutěži. Ve vrcholové kopané je nezbytné, aby trenér byl především psychologem a dovedl mužstvo dát dohromady tak, aby táhlo za jeden provaz a aby i největší hvězdy byly ochotné spolupracovat pro zdar týmu. Na odbornou přípravu může mít své specializované asistenty. V masové kopané je trenér mnohdy děvečkou pro všechno. Musí nejen vést tréninky a zápasy, ale mnohdy se stará i o jiné věci. Samozřejmě dělá tuto práci po svém zaměstnání a navíc mnohdy jenom za symbolickou nebo vůbec žádnou odměnu. Mnohdy je jeho odvolání pro něho samotného vysvobozením. Navíc narazí-li na nepochopení u hráčů či vedení mužstva, mnohdy i u diváků, jsou jeho trenérské dny rychle sečteny. V počátcích bystřické kopané se vedením mužstva v zápasech a přípravou pravděpodobně zabývali nejzkušenější hráči. Prvním skutečným trenérem byl pan Grunwald od roku 1971. Na dlouhá léta potom zmínka o trenérech chybí, až v roce 1964 se ujímá tohoto žezla obětavec pan František Filip. Ten vedl mužstvo s přestávkami údajně až do roku 1972, ale při postupu do I.A třídy byl na tomto postu pan Alois Trávníček. Bylo to tak, že většinou trenér působil krátkou dobu, pak odstoupil, a protože nebyl nikdo jiný, vzal si na starost mužstvo pan Filip jako dlouhodobý předseda klubu. Od devadesátých let minulého století se trenéři střídali v kratších intervalech :

František Martaus 1988 - 1989 - I.B

Jaroslav Foukal 1989 - 1990 - I.B, 1990 - 91 - I.A,

1991 - podzim - ŽP

Miloslav Císař 1992 - jaro - ŽP, 1992 - 93 - I.A,

1993 - 94 - ŽP

Josef Rebenda 1994 - 1995 - ŽP, 1995 - 96 - ŽP

Josef Procházka ml. 1996 - podzim - ŽP

Josef Rebenda 1997 - jaro - ŽP

Vladimír Beran 1997 - 2000 - I.A, 2000 - podzim - I.A

Zdeněk Hovorka 2001 - jaro - I.A, 2001 - podzim - I.A

Miloslav Císař 2002 - jaro - I.A, 2002 - 04 - ŽP

Zdeněk Hovorka 2004 - 2006 - ŽP

5.5 Rozhodčí a delegáti

Pro fotbal naprosto nezbytné osoby a nádoby spolu spojené. Ve vyšších soutěžích totiž platí pravidlo, že delegátem může být jenom ten, kdo působil také ve funkci rozhodčího. Rozhodčí je funkce těžká a nevděčná. Jsou dva druhy rozhodčích. Jeden, ten častější, je takový, že hráč po skončení kariéry chce zůstat v blízkosti milované hry a dá se na pískání. Takoví rozhodčí mají většinou „cit pro hru“, protože dovedou herní situace posoudit, prožili jich tisíce na hřišti. Druhá skupina jsou lidé, kteří třebas vinou zranění nebo nemoci museli zanechat kariéry hráče a začali se připravovat cílevědomě na funkci rozhodčího již v mladém věku, nebo ti, kteří nikdy nehráli, ale měli cíl stát se rozhodčími hned od mládí. Ti jsou většinou vynikajícími znalci pravidel, ale citu pro řešení sporných herních situací se musí teprve naučit. Samostatnou kapitolou jsou rozhodčí - ženy. Byť v masové kopané je jich dost, do špičkové úrovně se prosadí málokterá. Dostáváme se k osobnosti rozhodčího. Ne každý má předpoklady se jím stát. Musí to být osoba rychle a správně se rozhodující, musí být důvěryhodná pro veřejnost, musí mít výborný postřeh, musí být respektována hráči i ostatními osobami kolem fotbalu. Samozřejmě čím kvalitnější předpoklady, tím rychlejší služební postup. Ale pozor na současnou nemoc nejen české kopané - korupci. Rozhodčí, který je podezřelý z uplácení a přijímání úplatků, je u diváků i hráčů ostře kritizován za každou malou chybičku. Ale buďme my, ti co se pohybujeme kolem kopané, rádi, že se ještě najdou takoví dobráci, kteří jsou ochotni obětovat víkend nebo jeho část pro naši milovanou zábavu a ještě si za to nechat nadávat od všech kolem hřiště a někdy i od manželky doma....

Z bystřického fotbalu vzešla celá řada rozhodčích. Mnozí pískali jenom krátce, jiní se po hřištích okresu nebo kraje pohybovali dlouhá desetiletí. Uvedu jenom několik jmen.

Krongráf Josef, Fagula Juraj, Tomášek Milan, Dufek Jiří, Smolík Miloš, Soukop Josef, Trávníček Jiří, Mach Josef, Toman Miloš, Vašek Jaroslav, König Miroslav. Ti, kdož v seznamu nejsou, nechť se nezlobí, ale jejich přínos jistě nebyl zapomenut.

Nemnoho z rozhodčích je vybráno na funkci delegáta. Delegát je prodloužená kontrolní ruka fotbalového svazu na kontrolu výkonu rozhodčího v tom kterém zápase. Není v jeho pravomoci změnit jediný verdikt rozhodčího, v tom se mnoho lidí kolem fotbalu plete. On může jenom rozhodčího na jeho chyby upozornit a zapsat je do zprávy. Nic více, nic méně. Delegát by měl být osobou perfektně vystupující s dokonalou znalostí pravidel a soutěžního řádu kopané. Také někteří z bystřických rozhodčích působili a působí jako delegáti okresních nebo krajských soutěží. Například - Tomášek Milan, Dufek Jiří, Beran Vladimír, Mach Josef, Toman Miloš, Trávníček Jiří.

5.6 Správcové kabin a hřiště

Správce. Zvláštní slovo, ale jasně vystihuje pracovní náplň tohoto muže. Jednak “spravuje“ jako opravuje vše na hřišti i v kabinách, co se porouchá a jednak spravuje - tedy ochraňuje trávník, šatny, dresy a mnoho a mnoho dalších maličkostí, které nejsou na první pohled vidět, ale jsou pevnou a nedílnou součástí celku, tedy chodu fotbalového klubu. Ale to zdaleka nevystihuje šíři jeho záběru. On je i hromosvodem - když je špatná tráva, schytá to, když neteče teplá voda / třeba za to nemůže - nejde proud / zase to odskáče, a tak dále a dále. Je prostě příčinou všeho zlého. Musí být utěšovatelem a nést s týmem porážku, musí se ale umět také hlavně radovat z úspěchu s hráči a trenérem. Hlavně ale musí být u toho, když se hraje - ať to jsou žáci, dorostenci nebo muži, to znamená mnohdy celou sobotu i neděli. Nemá nárok se skrýt v dešti, když je třeba připravit hřiště, ani nesmí zaspat včasné kropení za sucha. To všechno zdaleka nevystihuje všechny jeho povinnosti ať už psané, či nepsané. Ale, pravda, má nárok na odměnu. Jenomže na počet hodin a úkolů je to pakatel.

Takových správných správců bylo v Bystřici za ty dlouhé roky mnoho. Pokusím se vyjmenovat některé z nich, na které si pamětníci vzpomněli: Vašek, Horský, Belovič, Dufek, Smolík s manželkou, Havránek, Veselý O., Čech, Bártok, Pečínka D., Toufar, Soukop, Havlík L., Nemrah, König F. Všem, kteří také byli v této funkci a do vyjmenovaných se nevešli, se omlouvám, ale nevybavili se těm, kteří vzpomínali. Patří všem dík, stali se součástí chodu fotbalu v Bystřici a přispěli k jeho zdaru.

6. CO S KOPANOU V BYSTŘICI TAKÉ SOUVISÍ

6.1 B - mužstvo

Slovník fotbalový říká, že B tým je týmem buď rezervním, nebo záložním. Znamená to tedy, že hráči za něj hrající jsou jakousi rezervou A mužstva pro případ zranění či nemoci hráčů prvního mužstva nebo v případě poklesu formy. Mnohá mužstva využívají B tým hlavně pro přechod hráčů z dorosteneckého věku do mužského fotbalu. Mnohdy se v něm také rozehrávají hráči po dlouhé nemoci nebo zranění. To je ideální stav. Jsou kluby, které do mužstva zařazují výlučně perspektivní hráče mladého věku, ale většinou s nimi působí i starší hráči jako opory při jejich fotbalovém a lidském růstu. Mnohá B mužstva působí v poměrně vysokých soutěžích - pak je přechod do A týmu jednodušší, ale většinou jsou béčka více na okraji zájmu a hrají nízké soutěže. Potom je přechod nebo návrat do áčka složitější.

V Bystřici B mužstvo nepůsobilo pravidelně, spíše nárazově. Nejstarší zmínka o něm je v roce 1958.

Jak dlouho ale tento tým působil si nedokázal vybavit přesně nikdo. Další zmínka je potom na začátku sedmdesátých let. Postupně v něm působili jednak starší hráči, kteří si ještě chtěli zahrát - Žák, Samek, Suchý a byli doplňováni dorostenci, kteří ještě neměli výkonnost na první mužstvo a neuplatnili se v něm - oba Nunvářové a další.
A potom tam hráli hráči, kteří měli tu smůlu, že na jejich postech byli stejně staří nebo mladší kvalitnější hráči. Ti se do áčka dostali jenom zřídka na vystřídání - Špatka F., Menšík V., Svoboda Z. Sako J. a další. Po postupu do župního přeboru v devadesátých letech se v něm uplatňovala silná generace dorostenců, kteří ale ještě neznali mužské pojetí hry s mnoha kontakty, souboji a fyzickým nasazením, když tyto doprovodné jevy v dorosteneckých soutěžích nebyly.

Nahoře zleva - Dospíšil Jan, Nunvář Miroslav, Požár, Pečínka Dušan, Kubík Josef, Nunvář St., Pivko Rudolf, Samek Josef - trenér, Vašek Josef. dole - Svoboda Zeněk, Žák Ladislav, Nepejchal František, Šafránek Josef, Málek Jan

Určitá krize se objevila na konci devadesátých let, kdy se počet kandidátů B týmu výrazně snížil a kdy se začala objevovat jakási pohodlnost hráčů A mužstva, kteří raději hráli za béčko a nemuseli tolik trénovat, než bojovat o místo v áčku a muset být na každém tréninku. Souviselo to také se změnami ve společnosti, kdy pracovních příležitostí ubývalo a mnohdy byla pro hráče důležitá práce i mimo město s dojížděním. Potom někteří hráči skutečně trénovat nemohli, ztráceli výkonnost a postupně od kopané i odcházeli. V té době bylo B mužstvo odhlášeno ze soutěží.

Nově se vytvořil B tým opět pro soutěžní rok 2005/6 a začal hrát
v nejnižší soutěži v okrese - IV. třídě. Zkušenosti hráčů z předcházejících let a stále ještě slušná výkonnost zařadily tento tým do okruhu favoritů a ukázalo se, že postup do vyšší soutěže je reálnou skutečností.

B mužstvo hraje prvním rokem základní IV. třídu okresní kopané
a již nyní je jasné, že postoupí do vyšší třídy. Jako trenéři působí pánové Haluška Martin a Šafránek David. Cílem byl a je postup, který je realitou. Problémem je hlavně tréninková účast a také u některých životospráva. Většinou jde o hráče, kteří ještě před nedávnem hráli nebo také ještě hrají župní přebor, takže na „prales“ to stačilo, ale co vyšší třída?

6.2 Beranka

Tohle jméno snad znají všichni správní obyvatelé Bystřice. Mnozí jako určitou část města, jiní jako jakousi fotbalovou odnož SK. Ale pozor! Ne jenom ledajakou. Kdo měl vlastně ten spásný nápad organizovat takto volný čas? Za zakladatele jsou považováni dva - Zbyněk Chlumský a Pavel Mazourek. Ti dali dohromady partu fotbalových nadšenců, kterým nebylo líno v neděli dopoledne před obědem si jít zakopat. Z těch prvních nutno dále jmenovat Ivo Mazourka, Mirka Tomáška, Rosťu Svobodu, Radka Korbičku, Emila Ondru, Jirku Daniela. Určitě jsou ještě i další, ale jmenovat všechny jistě nejde. Ještě je třeba se zmínit, odkdy tato aktivita trvá. Jeden z organizátorů Zbyněk Chlumský tvrdí, že od roku l995.

V dalších letech počet hráčů narůstá a vzniká také touha porovnat svoji výkonnost s jinými soupeři na stejné úrovni. K tomu je třeba regulérní hřiště, proto od roku 1998 využívají tito ryze amatérští sportovci zařízení SK Bystřice. Jsou také samozřejmě členy SK a mnozí také významnými sponzory SK Bystřice. Že sponzorují sami sobě také svoji činnost není snad ani třeba dodávat. Postupně se soupeři Beranky stávají mužstva starých pánů Štěpánova, Měřína, Granitu Žďár, nelze vynechat každoroční derby s mužstvem Pohoda pana Jedličky. V roce 2005 zabrousili hráči Beranky ještě dále - hráli proti starým pánům Chrudimi, kteří vesměs hrávali divizní kopanou. Naši borci se soupeře nezalekli a vyhráli 3:2. Odveta bude letos na jaře v Chrudimi. Častým soupeřem jsou i staří páni Velkého Meziříčí. Divácky velmi atraktivní jsou utkání s populárními osobnostmi. V září roce 2004 přijel do Bystřice „Tým snů“ vedený populárním Martinem Dejdarem. Hráli v něm i známí herci - Roman Skamene
a Pavel Nový. A že se hostům v Bystřici líbilo, o tom svědčí fakt, že s nimi někteří hráči stále udržují kontakty. I do ciziny nahlédli hráči Beranky - byli hosty ve městech Horn (čtyřikrát) a Sant Bernhard
v Rakousku.

A jaká je současnost Beranky? V zimě se trénuje 1x týdně ve sportovní hale, v létě 2x týdně na trávě stadionu SK nebo na umělém povrchu v Domaníně. Všichni se rádi zapojují do činnosti. Setkávají se mezi sebou jako přátelé, ale na hřišti si nepustí ani metr. Přesto se na středeční nebo nedělní fotbálky těší a nevynechávají. Pokud snad někdo nepřijde, jen tak pro pořádek ho čeká pokuta.

Co říci závěrem? Přejme těmto nadšencům jejich zábavu. Jsou příkladem pro mladé, jak účelně trávit volný čas pohybem. Dávají svou činností návod všem stejně starým, jak bojovat v dnešní přeexponované době s nemocemi, s nadváhou a s jiným potížemi.
A hlavně ukazují, že lze mít rád sport a pěstovat jej i zadarmo.....

6.3 Staří páni

Zajímavá kategorie fotbalistů. Rozdělil bych je na dvě skupiny. Na jedné straně velké osobnosti ligové a reprezentační úrovně - tedy staří hráči, na které se schází tisíce diváků a pro něž jsou zápasy nejen zábavou, ale i prostředkem k dalšímu vylepšení svého finančního konta. Na druhé straně ti, kteří nikdy fotbal profesionálně nehráli, ale mají ho stále rádi a chtějí si zahrát. Jsou však už ve věku, kdy fyzicky nestačí na mladší soupeře, a proto vyhledávají stejně staré konkurenty, aby se ještě při té krásné hře pobavili. Většinou jim ani nejde o výsledek, i když se o něj zdravě „poperou“, ale spíše o to zahrát si a poté při posezení zavzpomínat na staré časy. Mnohdy je to parta, která se i pravidelně schází na tréninky v týdnu a hraje skutečně mnoho přátelských nebo turnajových zápasů v roce - viz staří páni Velkého Meziříčí. V Bystřici se tato tradice pravidelnosti nikdy neobjevila. Když už se dalo dohromady mužstvo starých pánů, bylo to jednorázově a při nějaké velké akci nebo výročí.

V devadesátých letech se takové mužstvo vytvořilo také několikrát na červnový turnaj starých pánů, který se hrával pravidelně každoročně v Křižanově. Mužstvo tvořili mimo jiné tito hráči - J. Rebenda, F. Martaus, O. Veselý, P. Morava, R. Pivko, O. Pivko, V. Beran, L. Mičovský a další. Organizátorem a motorem mužstva byl Milan Mičovský. Mužstvo bylo dobré výkonnosti, pravidelně hrálo o první příčku. Bohužel po incidentu, který se odehrál v podstatě z viny bystřických hráčů, pořadatelé již tým Bystřice nezvali. Bohužel se nedochovala žádná fotografie tohoto týmu.

6.4 Kopaná žen

Ženská emancipace je jevem normálním nejen ve společnosti, ale i ve sportu. Ještě na počátku minulého století byly některé sporty z hlediska provozování ženami naprosto nemyslitelné a mnohdy i sportovními svazy zakázané. Ale pokračující rovnoprávnost žen ve společnosti se začala projevovat i ve sportu. A tak dnes ženy běhají maratón, vzpírají, boxují, hrají lední hokej a samozřejmě si našly cestu i do kopané. Zprvu jenom ve velkých městech, později pak i na vesnicích. Dnes je dokonce umožněno děvčatům ve věku do 15 let hrát závodně i s chlapci za žáky v jednom mužstvu. Bystřice se stala jediným okresním centrem ženské kopané na konci osmdesátých let minulého století. Bylo to jednak díky tomu, že v tehdejším závodě KRAS Bystřice se sešla parta nadšených propagátorek kopané, ale také tím, že se do týmu zapojovaly přítelkyně aktivních fotbalistů. A důležitým faktorem byla parta mužských nadšenců, kteří mužstvo dali dohromady, byli ochotni svoje organizační schopnosti ze soutěží mužů dát ve prospěch týmu žen a také byli ochotni trávit s nimi dlouhé hodiny nejen při tréninku, ale hlavně při cestách na turnaje a zápasy, které nebyly zrovna krátké. Soupeřky prostě byly daleko.

V roce 1988 vznikl tedy v závodě KRAS Bystřice kolektiv děvčat, který se přihlašoval do tehdy populární soutěže o perníkové srdce v kopané. Iniciátorem a organizátorem tohoto dění byl pan František Zelený. Odborným poradcem potom bystřický hráč Franta Martaus.Po čase vznikl nápad přihlásit děvčata do pravidelné soutěže. Nejnižší soutěží žen byla tehdy 1. moravskoslezská divize. Hned v prvním ročníku děvčata narazila na silné soupeřky a bylo z toho poslední místo. Mužstvo nastupovalo pod názvem KRAS Bystřice. To bylo v soutěžním roce 1991/2. V následujícím roce přešlo mužstvo žen pod SK Bystřice a s tímto názvem hrálo dva následující ročníky. Finanční náročnost účasti v soutěži - tedy především náklady na cestovné a rozhodčí - byla nad síly SK Bystřice. Objevil se movitější sponzor a mužstvo přešlo pod Radešínskou Svratku. Od roku 1996 až do roku 2005 hrála děvčata naši nejvyšší soutěž - 1. ligu. Výsledky byly střídavé, ale nejčastěji bylo mužstvo uprostřed tabulky. Od roku 2005/6 hrají děvčata II. ligu. Ne že by sestoupila, ale bohužel po nařízení svazu mít určité zázemí mládežnických mužstev, nebylo možné toto splnit a následoval administrativní pád dolů..

6.5 Malá kopaná

Malá kopaná jako sportovní odvětví vznikala postupně. Byla velmi častou formou přípravy fotbalových týmů, kdy v herní části tréninku hrály proti sobě menší skupinky hráčů s cílem procvičovat různé herní situace. Na konci šedesátých let potom byla tehdejším SSM vytvořena komise pro malou kopanou a ta se stala oficiálním sportem registrovaným v tehdejším ČSTV. Byly organizovány pravidelné krátkodobé i dlouhodobé soutěže. Tato odnož kopané se stala velmi populární. Například v roce 1988 se uvádí u nás 25.000 provozovatelů malé kopané. V Jihomoravském kraji se do soutěží zapojilo 466 týmů!!! Proč tomu tak bylo? Především byl výhodný nízký počet hráčů - hrálo se v pěti s brankářem. To bylo tak na dvě auta. Dále se hrálo na hřištích menších rozměrů - to se dalo odehrát na jedné polovině fotbalového hřiště a na druhé mohli hrát jiní. Hra byla rychlá, střídaly se rychle situace před oběma brankami, padalo hodně branek / byť se hrálo na menší házenkářské branky /. Hráči byli neustále v pohybu a v kontaktu s míčem, každý si zahrál do sytosti. Registrace byla jednoduchá - soupiska potvrzená zaměstnavatelem.To vše lákalo jak neregistrované, tak i registrované hráče.
V Bystřici se o malou kopanou fotbalisté začali zajímat v roce 1985. S nápadem zapojit se do okresní části přišel hráč Franta Martaus
a podařilo se mu přesvědčit jednak svoje spoluhráče z Bystřice, ale i okolí - N. Města a D. Rožínky. Přes okres se tým dostal do kraje a po výhře v kraji také do celostátního finále na Strahov. Tam se mužstvu podařilo dostat do semifinále a nakonec obsadilo nádherné a cenné 3. místo. Mužstvo se postupně doplňovalo o další hráče
a kráčelo od úspěchu k úspěchu. Výhra na zimním turnaji v sálové kopané ve Žďáře v roce 1986, nakonec pak dokonce titul mistra republiky v roce 1987 v Praze. V tehdejším období vznikl název týmu Jusen, který symbolizoval spojení juniorů a seniorů v týmu. Ještě v letech 1987 a 1988 bojoval tým v národních finále, v Kynšperku obsadil 7. místo.

Na soupisce týmu byli následující hráči: Kubík Josef - vedoucí, Josef Rebenda - hrající trenér, Šebek Petr, Svoboda Rostislav, Martaus František, ing. Havelka Jiří (N. Město), Procházka Pavel, Beran Vladimír, Křenek Vladimír (D. Rožínka), Korbička Radek, Hájek Jiří, brankář Kyzlink Vladimír (Žďár). Tedy převážně hráči, kteří měli nějakou spojitost s bystřickou kopanou.

6.6 Bystřická futsalová liga

Tato liga vznikla v roce 2001 z popudu iniciátora a zakladatele soutěže Vladimíra Berana. V tomto roce bylo dokončeno nové víceúčelové hřiště s umělým povrchem vedle koupaliště. Na tomto hřišti se rozhodli pořadatelé uspořádat Bystřickou futsalovou ligu. Zájem
v Bystřici a okolí byl veliký, přihlásilo se celkem 15 mužstev. Do soutěže se zapojila celá řada bývalých i současných hráčů Bystřice, a to nejen mužů, ale i dorostenců. Hrálo se podle specielně vytvořených pravidel pro tuto soutěž. Do nultého ročníku se tak zapojilo na 150 hráčů.

V červnu 2001 bylo rozhodnuto, že další ročník budou vytvořeny
2 ligy podle výkonnosti týmů - v 1. lize startovalo 8 týmů a ve 2. 7 muž-stev. Postupy a sestupy byly předem stanoveny. Soutěž řídí štáb futsalové ligy, který tvoří 3-5 představitelů klubů.V čele štábu stojí předseda futsalové ligy, kterým je od počátku zakladatel V. Beran.

V 1. ročníku 2001/2 zvítězilo mužstvo Házené, v dalších letech potom také Zubr Zubří, opět Házená a další týmy. K nejlepším střelcům soutěže patřili fotbalisté Bystřice i okolí - jako Z. Hovorka,
M. Svoboda, P. Borovský a další.

V současné době se hraje soutěž v jedné skupině a v ní je 9 mužstev. Soutěž se od roku 2006 hraje na nově vybudovaném umělém povrchu u bývalé zemědělské školy.

Hraje se důsledně podle pravidel futsalu. Zájem o účast v soutěži je stálý, některá družstva hrají od založení až do dnešní doby.
Z hlediska volnočasových aktivit představuje Bystřická futsalová liga zajímavou nabídku pro organizovanou i neorganizovanou mládež a je dobrým pomocníkem v boji proti metlám současnosti alkoholu, kouření a drogám.

6.7 Zápasy s věhlasnými soupeři

Jednou za čas, mnohdy při slavnostních příležitostech, při různých výročích a oslavách, bývá zvykem udělat nějakou fotbalovou radost nejen fotbalistů, ale i divákům. Většinou se při takové příležitosti pozve nějaké věhlasné mužstvo s bývalými vynikajícími hráči - reprezentanty. To je to, co láká jak hráče, tak i fanoušky - vidět zblízka na vlastní oči hráče, které máme většinou možnost vidět jenom zprostředkovaně v televizních přenosech. Pro hráče je to pak jistě čest zahrát si proti těm, kteří šířili čest a slávu československé nebo později české kopané po celém světě.

Tak v roce 1964, přesně 25. června, zavítala do Bystřice slavná stará garda Slávie Praha. Už její sestava ukazovala samé slavné jméno minulosti - Plánička, Kopecký, Bican, Ludl, Nejedlý, Semecký, Bouček, Štumpf, Košťálek, Říha, Hertl, Preis, Zmatlík. Bohužel se
v přístupných dokumentech nikde neobjevila fotografie tohoto týmu, ani tehdejšího mužstva Bystřice, které proti němu nastoupilo. V roce 1970 hrál v Bystřici fotbalový zápas tým hokejistů tehdy nesmírně populární Komety Brno, který byl mnohonásobným mistrem ČSSR - samozřejmě v ledním hokeji. V tehdejší době bylo běžné, že hokejisté v rámci letní přípravy hráli fotbalové zápasy.

Mnozí z nich byli nejen vynikajícími hokejisty, ale i fotbalisty. Například Vlastimil Bubník reprezentoval tehdejší Československo
v obou sportech. Tým přijel v plné sestavě i s populárními reprezentanty Jiříkem a Černým.

Jiřík stojící první zprava, Černý v dřepu první zleva.

V roce 1981 - 30. srpna - zavítala do Bystřice opět Slávie Praha - jako tým starých pánů. Někteří z nich byli tehdy ve věku, který do hranice starých pánů nepatří, ale byli s nimi i skutečné legendy
v čele s nejlepším střelcem naší fotbalové historie Josefem Bicanem. Bohužel tento pán k utkání nenastoupil, přijel jenom jako trenér týmu. Sestava Slávie byla následující - Mudr, Kocourek, Mareš, Kejha, Morávek, Grospič, Štádler, Trubač, Tesař, Hájek, Hildebrant. Proti nim nastoupil výběr bývalých hráčů Bystřice - Gazda, Tulis, Brabec, Hutař, Samek, Horákovský, Iskra, Brzek, Šikula, Beran, Adamec,Večeřa, Suchý, Cisár, Podsedník, Svoboda, Žák, Bouček, Rebenda, Navrátil. Tým vedl jako trenér pan František Filip.

Zápas měl výbornou úroveň a s přehledem jej řídil pan Milan Tomášek. Přihlížela rekordní návštěva 800 diváků Hosté nakonec vyhráli 4:2, jejich branky vstřelili Hájek, Mareš, Grospič a Hildebrant. Za domácí skórovali Rebenda a Bellovič.

Když Slávia, tak i Sparta, řekli si příznivci tohoto týmu a na následující akci byli zase pozváni veteráni Sparty Praha. Sparťané nastoupili v čele s bývalým reprezentantem Jurkaninem. Proti nim postavil trenér Ungr st. následující sestavu : Ungr ml., Mičovský V., Hašek L., Juráček J., Mičovský M., Soukop J., Pečínka D., Pivko R., Brabec K., Samek J., Pačiska K., Dospíšil J., Brondor, Žák L.

Sparta byla nad síly domácích a vyhrála vysoko 9:2. Ale ani tato vysoká výhra nevadila, diváci viděli na vlastní oči část bývalého mužstva, které získávalo mistrovské tituly jako na běžícím pásu.

7. ZAJÍMAVOSTI

7.1 Diváci

Nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že fotbal se hraje pro diváky. Snad na mezinárodní nebo reprezentační úrovni. V nižších soutěžích kopané hraje každý hráč především sám pro sebe. Alespoň v současné době. Mám proto svoje zdůvodnění. Diváci mají mají možnost vidět v televizních přenosech spoustu krásných akcí, dokonalou techniku hráčů, přesnou střelbu, brilantní zákroky brankářů. To všechno navíc mnohokrát zpomaleně, z různých úhlů záběru a navíc v klidu domova,
u kávičky nebo u pivečka. Realita masové kopané nabízí něco jiného - zákonitě nižší technickou úroveň hráčů, jejich častější chyby
a mnohdy i nemohoucnost. Přesto diváci na tyto zápasy chodí. Často proto, že na vesnici nebo v malém městečku není nic jiného, nebo se jsou podívat na své táty, syny, manžely, milence, přátele, spolužáky
a nevím jestě na koho. Jiní jdou s nostalgií bývalých hráčů, kteří jdou porovnat svoji dávnou „dokonalost“ s těmi současnými „dřeváky“. A mnozí se jdou jenom tak vyřvat -zakřičet si na hráče, na soupeře
a na rozhodčího. Ale jsou i takoví, kteří nechybí na žádném zápase, ale svoji přítomnost nedávají hlasitě najevo. Spíše tam jsou a už tím podporují svůj oblíbený klub. Buďme rádi, že všichni mají nějaký důvod přijít. Jinak by byla atmosféra na hřištích jako v kostele a to nikdo z těch, kteří se zabývají kopanou, nechce. Fotbal je lidová zábava a lidé při ní nesmějí chybět. Tak tím jsem asi tak trochu tu první větu popřel...

V každém klubu, v každé vesnici či městě jsou ale diváci, kteří jsou populární, prosluli buďto nějakým pokřikem, gestem, nebo jenom svou přítomností. I v dějinách bystřické kopané jich byla celá řada. tedy těch, na které se dodnes vzpomíná, nebo těch, kteří by prostě na fotbale chyběli. Bez nich by to nebylo ono. Pokusme se tedy zavzpomínat...

Téměř legendárním se stal výkřik jednoho z fandů z poloviny devadesátých let. Tehdy - tedy dávno po převratu v roce 1989 - se po chybném rozhodnutí rozhodčího proti domácím hráčům ozvalo z hlediště: „Soudruhu rozhodčí, vy jste se asi zmýlil !“

Jeden známý křikloun, který si nikdy nevybíral v živočišných názvech pro rozhodčího, byl dokonce i opakovaně vykazován za brány stadionu, jak za urážky rozhodčích, tak i delegátů. V jednom ze svých nejexcelentnějších období měl dokonce trvalý zákaz vstupu do hlediště pod pokutou, kterou by ovšem hradil klub. V jednom ze svých výstupů na hřištích soupeře dokonce lehce inzultoval domácího hlasatele tím, že mu zabavil jeho optiku a přetrhl přívodní kabel
k rozhlasovým reproduktorům, aby ho hlasatel svými výroky dále nerozčiloval. Onen výtržník je známý i tím, že ho vytáčejí i minely
a slabší výkony našich hráčů. Při jejich hodnocení si také nebere servítky.

Jiný rušitel poklidu v hledišti zase vybíral různé názvy pro rozhodčího z oblasti literární a divadelní tvorby. Rozhodčího nazýval Forsythem, utkání mělo podle něj potom podobu cirkusu Kludských. Je zajímavé, že za tyto výroky nebyl vykazován ze hřiště, možná je rozhodčí považovali za pochvalu.

7.2 Kuriozity

Dlouhých sedmdesát let kopané v Bystřici s sebou přineslo i řadu neobvyklých příhod, které pamětníci zaznamenali a autor těchto řádků zapsal. Nutno připomenout, že tyto situace vznikaly v určité době a možná pro dnešní generaci již budou nepochopitelné. Ale ten, kdo je zažil a vzpomene si na ně, se za jejich zařazení určitě nebude stydět.....

- v sedmdesátých letech se hrával také pohár fotbalového svazu. Lze jej přirovnat k podobnému systému jako existuje v tomto období. Mužstvo Bystřice mělo vylosovaného těžkého soupeře - předchůdce dnešního ligového týmu - tenkrát Modetu Jihlava. Hrál se vyrovnaný zápas, který v normální hrací době skončil nerozhodně 3:3. Na obou stranách se vyznamenali dva střelci, každý byl autorem všech tří branek. Tenkrát platilo pravidlo, že se po nerozhodném výsledku
v poháru střílelo pět penalt, ale střílel je vždy jen jediný hráč. Oba střelci se postavili na pokutovou značku. Oba předvedli skutečný střelecký koncert a brankáři byli doslova jenom na vytahování míčů ze sítě. Penalty tak skončily 5:5. Další pokračování v pravidlech nebylo
a podle regulí rozhodl los pro hosty. Domácí tak prohráli postup.
A ta kuriozita? Střelec domácích dal o s m (!!!) branek, a přesto to na postup nestačilo!!!!

- naše mužstvo bylo jak se říká „za vodou“ již několik kol před před koncem soutěže. Nešlo se posunout v tabulce ani dopředu a nehrozil ani pád níže. V předposledním kole hrál tým v jednom malém městečku na Blanensku a jejich mužstvo se pralo o záchranu a potřebovalo body jako sůl. Před odjezdem se sešla rada starších hráčů a kula pikle, že by se dal zápas výhodně prodat a bylo by na pivo. Dohodnuto bylo, že se bude hrát na ostro první poločas a potom domácí jistě „přijdou“. Po poločase byl na ukazateli stav 1:1 a hráči čekali nějakou nabídku. Ale domácí nepřišli. Zato po změně stran za to vzali a nastříleli Bystřici dalších sedm branek. S výsledkem 1:8 odjížděli muži zklamaně domů. Po ohlášení výsledku domácím fandům se tito hned ptali na výši „zisku“ ze zápasu. Nikdo tenkrát nevěřil, že porážka byla naprosto regulérní a navíc bez jakékoliv černé platby....

- v době korupce v českém fotbale a ta trvá dlouho a ještě i dnes, přijel do Bystřice budoucí ligový rozhodčí a hned se sháněl po vedoucím domácích. Zcela nepokrytě naznačil, že za určitý poplatek od domácích - vyjádřeno řádově v tisícovkách - je ochoten zařídit dva body. Mužstvo hrálo o záchranu, body byly třeba, soupeř také bojoval o záchranu a jeho porážka by se domácím hodila do karet. Tak tedy zaplatili. Rozhodčí odvedl prachmizerný výkon - na vymyšlenou penaltu proti hostům odpověděl stejnou mincí proti domácím. Zápas skončil nerozhodně 1:1. Že domácí „mazali“ jsme věděli od vedoucího mužstva, ale po zápase si nebral servítky ani vedoucí hostů, který rozhodčímu nadával a vyčítal, že si vzal peníze a nic jim nedaroval. Takže bylo jasné, že rozhodčí „bral“ dvakrát a nepomohl ani jednomu. A jak známo - úplatky se nevracejí. Kde není žalobce, není soudce...

- mužstvo Bystřice bylo v poháru Jihomoravského svazu vylosováno na zápas na hřišti účastníka krajských soutěží Veverské Bitýšky. Hrálo se uprostřed týdne - ve středu. Hráči měli problémy s uvolněním z práce a na odjezd se jich dostavilo jenom 10. Nezbylo tedy trenérovi, než si vzít kopačky a jet hrát také. Bylo to měsíc před jeho padesátými narozeninami. Trenér usoudil, že nejjednodušší post v sestavě je místo krajního obránce a ten zleva zrovna nebyl. Obounohý trenér neváhal a postavil se na kraj obrany. Domácí hráli jenom na dva útočníky a více zleva, takže hrající trenér se vesele věnoval útočení a stal se v podstatě falešným levým křídlem. Neúnavně centroval a do konce i několikrát vystřelil na branku. Po změně stran již domácí začali útočit i po jeho straně, takže se musel věnovat více bránění. Přesto mužstvo uhrálo bezbrankovou remízu a kopaly se penalty. I s touto situací si trenér poradil a bezpečně penaltu proměnil. Jenže jeho hráčům se vedlo hůře a jeden nedal. Tím bylo mužstvo Bystřice z poháru vyřazeno, ale pro domácí diváky byl tento hrající kmet zdrojem obdivu. Taktéž jeho svěřenci neskrblili chválou a s trochou nadsázky jej žádali, aby sám sebe zařadil i do nedělního mistráku....

7.3 Úsměvné historky

Za celé ty dlouhé roky bojů o body ve stovkách mistrovských, ale i přátelských utkání došlo k mnoha veselým, ale i trapným příhodám, Pravda, ne vždy účastníci těchto situací byli v pohodě, mnohdy došlo i k částečné újmě, ale po letech se tomu všichni smějeme. Doufám, že jejich zvěřejněním nikoho neurazím a pokud ano, tak se předem omlouvám....

- v Dukovanech při mistrovském zápase postával za brankou domácích jeden starší děda, který měl pro hráče Bystřice jenom urážlivá slova. Jeho arogantní pokřiky ještě zesílily po vedoucí brance domácích. Všichni toužili po pomstě. Po jednom z protiútoků získali hráči Bystřice výhodu rohového kopu. Míč si postavil hráč proslulý obounohostí a dobrou kopací technikou. Děda provokoval, že není schopen dát branku přímo z rohu. Hráč Bystřice zatočil míč šikovně do branky a bylo to 1:1. Pravdou je, že trochu pomohl vítr a špatné postavení brankáře domácích. Po chvíli kopali hosté další roh, tentokráte z druhé strany. Děda nelenil a zaběhl k rohovému praporku. Rohový kop zahrával tentýž hráč, ale druhou nohou. Děda opět provokoval, že to jako předtím nedokáže rovnou do branky. Vítr foukl, brankář se nepoučil a falšovaný centr skončil opět v síti. Děda zůstal v němém úžase civět s otevřenou pusou. Do konce zápasu se už neozval. Nejvíce ho asi ale dorazila poznámka střelce obou branek: „Škoda, že těch rohů nebylo více, mohli jsme si spravit skóre !“

- při zápase v Třebíči při každé standardní situaci doslova otravoval našeho brankáře jeden z hráčů domácích. Brankáři to nemají rádi, plete se jim do chytání centrů. Domácí zahrávali roh a tento provokatér zase „úřadoval“ před brankářem. Když byla pozornost všech hráčů včetně rozhodčího zaměřena na rozehrání míče, bylo slyšet, jak před brankou mlaskla pořádná facka. Dostal ji samozřejmě domácí provokatér, který se zhroutil před brankou a volal ke spravedlnosti rozhodčího. Jenže ten si nebyl jist, kdo ho udeřil a navíc brankář Bystřice okamžitě zvedal postiženého hráče se slovy: “Kluci, neblbněte, nebo vás rozhodčí vyloučí!“ Po chvilce váhání rozhodčí ukázal, že se nic nestalo a nařídil pokračování ve hře. Domácí se moc zlobili, nejvíce ten postižený. Kdo mu tu facku vrazil, je asi naprosto jasné....

- bývalo zvykem nějakým veselým způsobem ukončit sezónu. Někdy se posedělo na stadioně, jindy v restauraci. Jednou došlo k dohodě, že sezóna bude ukončena zájezdem do vinného sklípku na jižní Moravě. Někdo měl nějakého známého v Židlochovicích
a domluvil přáteláček s domácími hráči a poté posezení ve sklípku. Hrálo se za úmorného červnového vedra a borcům z Bystřice hodně vyprahlo. Dobrou večeři spláchli několika pivky a hurá do sklípku. Ani tam nebyli žádná béčka a domů se jelo s dobrou náladou a hlavně se zpěvem. Řidič autobusu dlouho odolával svodům, ale nakonec si také polkl. Zpátky řídil většinu trasy jednou rukou, v té druhé měl totiž demižónek s dobrým mokem a vesele notoval s hráči. Dopadlo to tenkrát dobře, uřídil to bez nehody, policajti nás nechytili a dobře jsme dojeli. Jenom někteří z hráčů ještě dnes vzpomínají na tu cestu s mrazením v zádech.

- hrálo se derby ve Velké Bíteši. Zápasy s tímto soupeřem nikdy nebyly lehké a nutno říci, že většinou jsme na jejich hřišti neuspěli. Jedno takové derby se hrálo 8. května. Trenér, snad aby nabudil touhu po vítězství, se nechal slyšet, že za každou vstřelenou branku dá litřík bílého. Bystřičtí hráli jako z partesu a šokovaným domácím naložili do sítě celou devítku gólů. Radost byla převeliká, ale hecíři hned po zápase trenéra upozornili na jeho slib. Nutno konstatovat, že se zachoval jako správný chlap a celou baterii poctivě v hospůdce u hřiště zakoupil. Něco se vypilo hned tam, něco zůstalo na cestu, takže do Bystřice přijel autobus se zpěvem hodně po půlnoci. Borci zpívali i na náměstí, i po cestě domů, ale pozor - čas se již překulil přes půlnoc do tehdy významného státního svátku. Druhý den tak dostali trenér a kapitán předvolání na policii za rušení nočního klidu
a znevažování státního svátku. Naštěstí ale místní náčelník byl zároveň předsedou fotbalového klubu a vyřešil celý přestupek domluvou a zároveň oba pochválil za výtečný výsledek.

- hrál se pohárový zápas s mužstvem Žďáru nad Sázavou. Tento tým tenkrát hrál o dvě třídy vyšší soutěž a byl na škvárovém hřišti jednoznačným favoritem. Hráli za něj takoví borci jako Karel Dvořák (později dlouholetý reprezentant a ligový hráč Dukly Praha). Bystřičtí ale měli svůj velký den a za povzbuzování dobře šesti stovek diváků nasázeli šokovanému soupeři pět branek. Hosté se nezmohli ani na jedinou a odešli potupně poraženi. Jejich sebevědomé řeči
o „pětce“ domácím se nakonec obrátily v jejich neprospěch. Nejvíce je ale asi vytočil jeden bystřický fanda, který při jejich odchodu ze hřiště hodně nahlas prohlásil: „Tak slabý soupeř tady už hodně dlouho nebyl !“

- k jednomu mistrovskému zápasu se sešlo málo hráčů. Totiž - ani ne tak málo, bylo jich jedenáct, ale mezi nimi tři brankáři. Trenér se ukázal jako velký rutinér a po jeho slovech, že na křídle nemá co ztratit ani brankář, nastoupili dva z té trojky na obě křídla. Třetí byl samozřejmě v brance. Soupeř to nevěděl, ale nestačil se divit, stejně jako diváci. Před zápasem si dělali z nových útočníkú legraci. Ale ti se činili - každý dal po jedné brance a Bystřice nakonec vyhrála zaslouženě 3:2. Chybějící hráči se další týden museli omluvit, dali po lahvince. Navíc jim trenér v týdnu na tréninku mimo jiné také řekl : „O místo v základu se budete muset poprat, přece hned nevyřadím takové střelce !“

- za časů, kdy se ještě mohla hrát malá domů brankáři do rukou, to bylo mnohdy východisko pro obránce, když byli v nouzi. Jeden zkušený stoper se takto na šestnáctce otočil a se slovy „Bonďo, na!„ poslal malou domů nechytatelně přesně do šibenice. Brankář samozřejmě míč nechytil a soupeř získal snadno další branku. Další, protože ten zápas vyhrálo BOPO Třebíč 10:0 (!!!), takže tak velká škoda to zase nebyla.....

- čas od času se stávalo, že v den zápasu se některý z hráčů ženil. Kamarádi se na to velmi těšili, protože ať se hrálo kdekoliv, vždycky se „upravila“ cesta nazpět tak, aby se mohlo mužstvo stavit na svatbě. Takto se také ženil brankář mužstva a svatební hostina byla na Prudké. Řidič autobus odstavil na okraji silnice a šlo se slavit se ženichem. Jenomže se slavení trochu protáhlo přes půlnoc a mezitím se autobus povážlivě naklonil přes krajnici. Když rozveselení hráči přišli na odjezd, nebylo možné autobus nastartovat. Naštěstí vlak má zastávku nedaleko a domů se muselo po kolejích. A nešťastný autobus se podařilo dopravit do Bystřice až druhý den.

- bývaly slavnostní příležitosti v životě fotbalistů - svatba, narození dítěte, odchod na vojnu, narozeniny. Jednoho teplého podzimního dne hrála Bystřice v Tišnově. Už pamětníci říkávali, že tam snad Bystřice ještě nikdy nevyhrála. Až ten den nastal a bystřičtí konečně pro- trhli smůlu. Navíc se jednomu hráči narodila dcera a jeden odcházel na vojnu. K tomu ještě ta výhra. Rada starších doporučila zastávku v Borači v restauraci „U Dundáčka“. Pan vedoucí hráče Bystřice už znal, stavovalo se tam obvykle na “jedno“ cestou z Brna. Ten večer tam seděli snad dva tři domácí, když tam vpadla parta fotbalistů. Bylo již poměrně pozdě, kolem osmé hodiny. Přesto pan vedoucí ochotně přizval k obsluze i manželku a hladoví a hlavně žízniví fotbalisté to rozjeli. Byla to památeční oslava. Fotbalisté dokonale vyjedli a vypili celou hospodu, podle slov pana vedoucího mu nezůstalo ani pivo, ani kořalka, také všechny salámy zmizely. Do Bystřice se vrátil veselý autobus až nad ránem se zpěvem. Od té doby při každé zastávce pan vedoucí požadoval vědět dopředu termín dalšího zájezdu bystřických fotbalistů směrem na Brno.

- v určitém období se také v Bystřici sázelo na výsledky zápasů. Divácí měli možnost za drobný peníz tipnout výsledek utkání.
Z vybrané částky byla část určena na výhry a ty se buď dělily, nebo, pokud byl výherce jeden, dostal celý obnos sám.. Málokdy si výherce výhru ponechal, většinou něco poručil fotbalistům. Tipy bývaly rozličné - od těch „rozumných“ - to jest tipnutý výsledek se dal předpokládat, až po neuvěřitelné např. 7:3. A zrovna se jednou hrál takový bláznivý výsledek na hřišti a jeden tipér měl na takový výsledek vsazeno. Bylo pár minut před koncem, když se domácí útočník řítil sám na soupeřova brankáře a do napjatého ticha se ozval zoufalý hlas onoho fandy : „Laďo, prosím tě, dej to vedle, já mám tip 7:3!“ Veselí bylo velké, hráč se asi lekl a nedal, nebo se snad těšil na tu výhru a následnou poručenou rundu ?

Jenom tak na zpestření jsem uvedl několik historek, které pobavily hráče či diváky Bystřice při fotbalových zápasech. Samozřejmě se stalo takových příhod mnohem více, ale na některé z nich se nedostalo. Humor je je nedílnou součástí i sportu, i boje o body. Mnohdy po letech aktéři rádi vzpomínají na tyto události. Pokud se někdo
v nich poznal, ať se na mne nezlobí, předem se omlouvám. Ale pokud bychom se těmto příhodám nedokázali zasmát ani po letech, to by to s námi bylo už moc špatné....

8. Poděkování

Když jsem se pustil do tohoto dílka, slibovali všichni pomoc.
A musím zcela objektivně přiznat, že pomáhali všichni, na koho jsem se obrátil. Někdo pomohl fotkami z doby, kdy ve fotbale působil, jiní dodali výstřižky z novin, zápisky, trenérské deníky, někdo pomohl jenom třeba vzpomínkou, ale i ta byla cenná. Někdo moc pomohl třeba identifikací spoluhráčů nebo spoluhráček na zašlé fotografii. Dík za to, že tento almanach vznikl, tak patří všem těmto bezejmenným. Bez nich bych nic nevytvořil. Slušelo by se jmenovat, kdo tedy pomáhal.

Ale to bych mohl někoho urazit, protože je možné, že bych na někoho zapomněl. Tedy ještě jednou velký dík Vám v š e m !!!

9. Závěr

Každá práce má svůj závěr - tady končím i já. Když mě v polovině ledna roku 2006 požádali členové výboru SK o pomoc při vypracování tohoto almanachu, neváhal jsem příliš dlouho. Byl jsem dlouho pevně spjat s fotbalem v Bystřici, jednak jako dlouholetý hráč, jeden čas i jako trenér mužů, ale především jsem denně ve styku s trenéry, hráči i diváky, takže do problematiky klubu hodně vidím. Absence podobné příručky je značná. Psaní kroniky se zanedbalo, možná se
i ztratila, a proto bylo třeba zmapovat celé toto sedmdesátileté období. Také fakt, že pamětníci začátků kopané v Bystřici stárnou a po jejich případném odchodu by toto období nebylo možné zachytit, mě popoháněl. Ale termín vypracování konspektu - pouhé čtyři měsíce - naháněl hrůzu. Bylo třeba shromáždit staré dokumenty, prostudovat dobový tisk, shánět fotografie a upřesňovat fakta. Pokud tato byla vytištěna v novinách, nebylo co řešit, Ale mnoho tvrzení i pamětníků se ukázalo chybnými a bylo třeba je konzultovat s více lidmi. Nezbyl čas na prověřování všech faktů například v muzeu nebo
v archívech, či sportovních redakcích. Mohlo se tak stát, že někde byl zveřejněn chybný letopočet nebo jiný údaj, Za tyto chyby se předem omlouvám. Co mi práce nad touto knížečkou dala a co mi vzala. Co mi vzala je jasné - čas. Byly to dlouhé hodiny studia tisku, příruček, dobových materiálů, diskusí nad materiály a hlavně psaní. Ale hodně mi pomáhalo vědomí, že to dělám pro své kamarády a hlavně pro všechny příznivce bystřické kopané. Co mi dala? Bylo toho mnoho. Sám pro sebe jsem se seznámil s fakty o vzniku kopané v Bystřici,
o kterých jsem věděl jenom mlhavě. O to více si teď vážím zakladatelů a prvních hráčů a funkcionářů. Potom jsem si připomněl všechny ty krásné fotbalové roky v Bystřici, hlavou mi prošly málem všechny zápasy, ve kterých jsem hrál. Vybavily se mi vzpomínky na mé svěřence, když jsem trénoval. A také na spolupracovníky, se kterými jsem byl denně ve styku. Při diskutování nad materiály jsme se i znovu zasmáli veselým historkám. Při pohledu na desítky tváří na fotografiích jsme si jenom povzdechli, jak ten čas letí.

Proč jsme tento almanach udělali. Tedy především pro lidi, pro hráče, pro pamětníky a pro příznivce SK Bystřice. Ale nejen pro ně. Jistě si každý fanda i v okolních vesnicích rád přečte, kdy a jak hrálo jeho mužstvo proti Bystřici, případně si zaplesá, pokud v tom kterém roce bylo „jeho“ mužstvo v tabulce před Bystřicí. Psali jsme ho pro Vás v š e c h n y.

Teď už jenom hodnoťte obsah a kvalitu, případně hledejte chyby. Pokud je najdete, sdělte nám je. Některé kapitoly byly skutečně psány bez ověřování a mnozí z těch, kdo plnili některou funkci, si ani nedovedli vybavit, kdy to bylo. Naši následovníci budou asi muset některé kapitoly přepracovat nebo doplnit. Buďte ale shovívaví, nepsali to žádní literáti, jenom obyčejní lidé, kteří mají rádi fotbal a chtěli pro něj a pro Vás něco udělat....

Obsah

1. Úvod

2. Z historie vzniku kopané

3. 70 let kopané v Bystřici

3.1. Založení oddílu kopané

3.2. Počátky organizované kopané

3.3. Léta postupného vzestupu

3.4. První vrchol bystřické kopané

3.5. Léta stagnace a sestupné výkonnosti

3.6. Úspěšný konec osmdesátých let

3.7. Devadesátá léta - léta na hranici župního přeboru

3.8. Období po přelomu století

3.9. Nejlepší hráči historie

4. Bystřická mládež

4.1. Žákovská kopaná

4.2. Dorostenecká kopaná

5. Co se nevešlo do předchozích kapitol

5.1. Jak se měnil název klubu

5.2. Hřiště v Bystřici

5.3. Předsedové klubu

5.4. Trenéři

5.5. Rozhodčí a delegáti

5.6. Správcové kabin a hřiště

6. Co s kopanou v Bystřici také souvisí

6.1. „B“ mužstvo

6.2. Beránka

6.3. Staří páni

6.4. Kopaná žen

6.5. Malá kopaná

6.6. Bystřická futsalová liga

6.7. Zápasy s věhlasnými soupeři

7. Zajímavosti

7.1. Diváci

7.2. Kuriozity

7.3. Úsměvné historky

8. Poděkování

9. Závěr

 

 

ČERPÁNO Z ALMANACHU K 70. VÝROČÍ ZALOŽENÍ ORGANIZOVANÉ KOPANÉ V BYSTŘICI NAD PERNŠTEJNEM, JENŽ NAPSAL VLADIMÍR BERAN.